Cortinarius trivialis

Popis

Pavučinec osikový patří k větším pavučincům: klobouk je široký 5–12 cm, hladký a velmi slizký, za vlhka olivový až okrově hnědý a za sucha leskle slámově žlutý. Lupeny jsou zpočátku vodnatě hnědé, časem rezavé. Nejlépe se pozná podle třeně, který je pokryt silnou vrstvou slizu, jenž zasychá v tmavší příčné pásky.

Roste od července do října v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, také na rašeliništích, nejčastěji pod smrky, jedlemi, osikami, buky a duby. Je to pionýrská houba a objevuje se také na úhorech, hrázích, haldách a náspech.

Tato houba je nejedlá. Nebyla zaznamenána žádná otrávenost tímto druhem, ale rod Cortinarius zahrnuje druhy obsahující vysoce jedovatý orelanin a pavučince lze snadno vzájemně zaměnit. Nesbírejte ji k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr (3–)5–12 cm; v mládí zvoncovitý nebo polokulovitý se zavinutým okrajem, později klenutý, nakonec plochý se širokým, tupým umbonem. Povrch hladký: za sucha lesklý a slámově žlutý, za vlhka slizký, od olivového po okrově hnědožlutý; okraj bledší. Mladé plodnice mohou mít modravý nebo šedomodrý nádech, který rychle mizí.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny mírně husté, připojené nebo u třeně vykrojené, u mladých exemplářů pokryté bělostnou cortinou. V mládí vodnatě hnědé s nepatrným fialovým nebo šedomodrým nádechem, s dozráváním výtrusů přecházejí v rezavě hnědé až skořicově hnědé.

Třeň

Výška 5–12(–15) cm, tloušťka 1–2 cm; plný, válcovitý, směrem k bázi se zužující, žlutavý nebo rezavý. Pokrytý silnou vrstvou slizu tvořící příčné valy; za sucha se tyto mění v tmavší, šupinaté, páskovité prstence – charakteristický znak druhu. Za sucha tvoří sliz na třeeni průhledný film. Mezi lupeny a cortinou je třeň bílý a bez slizu; cortina je bělostná, od výtrusů hnědnoucí.

Dužnina

Bělavá nebo žlutavá, modravá pouze na vrcholu klobouku; pevná, s nevýraznou chutí a vůní. Dužnina by se neměla ochutnávat – rod zahrnuje smrtelně jedovaté druhy.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě hnědý. Výtrusy mandlovité nebo polokovovité, slabě bradavičnaté, 10–15 × 5–8 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba rostoucí na zemi, také na rašeliništích. Partneři: jedle bělokorá, smrk ztepilý, topol osika, buky a duby. Pionýrský druh – společně se stromy kolonizuje úhory, hráze, haldy a náspy.

Rozšíření. Evropa a Severní Amerika; nejrozšířenější ze slizkých pavučinců. Roste v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích. Žádné podrobné údaje o rozšíření v Polsku. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od července do října.

S čím se dá zaměnit?

• Cortinarius collinitus — Také slizký pavučinec; pouze C. trivialis má třeň s četnými příčnými pásky slizu. Žádné další údaje.
• Cortinarius cliduchus — Žádné údaje o rozdílech. Ostatní slizké pavučince se od tohoto druhu liší absencí charakteristických příčných pásků na třeni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří pavučinec obecný k vůbec nejhojnějším zástupcům svého druhově bohatého rodu a lze se s ním setkat v lesích od nížin až do horských oblastí.
• Méně zkušení čeští houbaři si jej v terénu kvůli silně slizkému hnědému klobouku občas pletou s klouzky, od nichž ho však spolehlivě odlišují lupeny a charakteristické tmavé opasky na třeni.