Aureoboletus projectellus

Popis

Hřib americký, v Polsku hovorově známý jako americký hřib, je severoamerický hřib, který se již déle než deset let šíří Evropou. Má matný, červenohnědý klobouk s přesahujícím okrajem („límcem“), žluté póry a velmi dlouhý, žlutavý třeň pokrytý hlubokými rýhami a hrubou síťkou. Dužnina po řezu nemodrá.

Roste pod borovicemi na písčité půdě, nejčastěji na zarostlých dunách a vřesovištích. V Polsku se objevil nejdříve na pobřeží a dnes jej lze nalézt po celé zemi, od srpna do října.

Nejlépe se pozná podle vysokého, chlupatého třeně se síťovitými žebry a přesahujícího okraje klobouku. Pozor na hřib žlučník, který má také síťkatý třeň, ale růžové póry. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–20 cm; klenutý, s věkem se zplošťuje jen částečně (popisy se liší). Povrch suchý, matný, za mlada sametový, s věkem jemně popraskaný. Barva tmavě hnědá až skořicová u mladých plodnic, později červená až červenohnědá, někdy s šedým nebo olivovým nádechem. Okraj klobouku přesahuje rourky jako charakteristický límec.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 1–2,5 cm dlouhé. Póry okrouhlé, 0,5–2 mm, zpočátku sytě žluté, s věkem se mění na žlutozelené až olivově hnědé. Po zmáčknutí nemodrají.

Třeň

Dlouhý a štíhlý, 7–24 cm dlouhý, 1–5 cm tlustý, válcovitý nebo na bázi se rozšiřující, plný, suchý. Barva žlutá, broskvová nebo blízká barvě klobouku, poněkud bledší. Povrch silně rýhovaný, s výraznou hrubou síťkou, zejména na horních dvou třetinách; na bázi bílá podhoubová plsť. Za vlhkého počasí je báze lepkavá. Svou postavou připomíná spíše křemenáč nebo kozák než typický hřib.

Dužnina

Bělavá až růžovělá. Po řezu nemodrá; může pomalu hnědnout nebo žloutnout (popisy se liší). Bez charakteristické vůně, chuť kyselkavá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý. Výtrusy oválné až vřetenovité, hladké, 18–33 × 7,5–12 µm; jedny z největších ze všech severoamerických hřibů.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní s borovicí lesní (Pinus sylvestris) a borovicí klečí (Pinus mugo); v Severní Americe spojený s borovicemi. Roste jednotlivě, rozptýleně nebo ve skupinách na písčité půdě.

Rozšíření. Původem ze Severní Ameriky (od východní Kanady po Severní Karolínu a Michigan, též Mexiko). V Evropě nepůvodní druh: první potvrzené nálezy z Kurské kasy v Litvě (2007–2009, publikováno 2011), poté Lotyšsko, Estonsko, Skandinávie, Finsko, Bělorusko, Ukrajina, Německo a v roce 2025 Česko a Slovensko. V Polsku zaznamenán přibližně od roku 2016, nejdříve na baltském pobřeží, nyní po celé zemi; nejčastěji na borovicemi zarostlých dunách a vřesovištích. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Srpen až říjen, v mírných podzimech do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Tylopilus felleus (hřib žlučník) — Má rovněž síťkatý třeň, ale síťka je tmavší než podklad, póry jsou bělavé a poté růžové a dužnina je velmi hořká. Roste také pod listnatými stromy.
• Boletus edulis (hřib smrkový) — Třeň tlustý, soudkovitý, s jemnou bílou síťkou pouze v horní části; póry bílé, později žlutozelené; okraj klobouku bez přesahujícího límce.
• Leccinum scabrum (kozák březový) — Podobně štíhlý třeň, ale pokrytý tmavými šupinami namísto síťky; póry bělavé až šedé; roste pod břízami.
• Xerocomus subtomentosus (suchohřib plstnatý) — Menší, s kratším třeněm bez hluboké retikulace a s velkými, hranatými póry.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se pro tento druh vžil oficiální název hřib vřesovištní, mezi houbaři mu však podle jeho původu často lidově říkají „amerikán“ či „americký hřib“.
• Na našem území se šíří především v teplých borových lesích na chudých písčitých půdách, typicky v Polabí, na Třeboňsku nebo na jižní Moravě.
• V Česku nepožívá žádnou zákonnou ochranu a není zařazen ani v národním Červeném seznamu ohrožených druhů, protože se jedná o nepůvodní, invazně se chovající houbu.