Conocybe rugosa

Popis

Pholiotina rugosa je drobná, křehká houbička: klobouk měří v průměru 1–2 cm, uprostřed je oranžově hnědý a směrem k okraji žlutavě hnědý, s rýhovaným okrajem. Tenký třeň vysoký několik centimetrů nese posuvný prsten a lupeny jsou zpočátku bělavé, pak hnědavé.

Roste na zemi, na jaře a v létě, v lese, ale také na stanovištích pozměněných člověkem: na dřevěné štěpce, v záhonech, na kompostu. Vyskytuje se po celém světě; v Polsku je nalézána zřídka.

Jde o smrtelně jedovatý druh, který obsahuje amatoxiny, a zároveň je snadné jej přehlédnout a zaměnit za malé, neškodné houbičky. Bez mikroskopu je těžké jej spolehlivě určit. Nesbírejte malé hnědé houby ze země, kompostu nebo dřevěné štěpky. Jed nelze v kuchyni odstranit.

Poznávací znaky

Klobouk

Drobné: průměr 1–2 cm (popisy uvádějí i hodnoty pod 3 cm); zpočátku široce kuželovitý až zvonkovitý, poté široce klenutý až ploše klenutý, někdy s umbonem. Povrch na omak mastný, hladký, holý nebo uprostřed jemně vrásčitý; uprostřed tmavě oranžově hnědý a směrem k okraji žlutavě hnědý. Okraj rýhovaný zhruba do poloviny klobroku.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny úzce připojené (popisy uvádějí i lupeny připojené), husté, s mnoha mezipupeny; bělavé, poté hnědavé (popisy uvádějí i rezavě hnědé), u mladých plodnic pokryté bělavým částečným závojem.

Třeň

Výška 2–3,5 cm (popisy uvádějí i 1–6 cm), tloušťka 2–3 mm, křehký, rovný i nad mírně ztlustlou bází. Povrch ve spodní části hnědavý a v horní části bělavý, poprášený až vláknitý. Prsten poměrně vytrvalý, bělavý až hnědavý, směrem nahoru se rozšiřující, posunutelný, někdy s rýhovaným horním okrajem.

Dužnina

Tenký, vodnatý, hnědavý, při poškození nemění barvu; nemá charakteristickou vůni ani chuť. Nesmí se ochutnávat; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě hnědý. Výtrusy elipsoidní, hladké, s klíčecími póry 1–1,5 µm, stěny cca 0,5 µm, v KOH světle oranžově hnědé; 8–9 × 5–6 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof. Roste v lese, ale také v urbanizovaných oblastech: na dřevním odpadu, dřevěné štěpce, v květinových záhonech a na kompostech; jednotlivě nebo ve skupinách.

Rozšíření. Vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy (v Evropě, Asii a Severní Americe; obzvláště hojný na tichomořském severozápadě). V Polsku byly lokality poprvé uvedeny A. Kujawou a B. Gierczykem v roce 2011; v online atlasu hub je na seznamu ohrožených druhů, které stojí za to chránit. Není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Na jaře a v létě; přesné měsíce – bez údajů.

S čím se dá zaměnit?

• Galerina marginata (čepičatka jednobarvá) — Také smrtelně jedovatá; je větší a roste na padlých kmenech, nikoli na zemi.
• Ostatní druhy rodů Conocybe, Agrocybe, Tubaria — Pholiotina rugosa se odlišuje zřetelným prstenem a mikroskopickými znaky; bez mikroskopu je spolehlivé určení obtížné.
• Houby rodu Psilocybe — Někdy se s nimi zaměňuje; podrobné rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se sametovka vrásčitá vyskytuje roztroušeně, a to především na člověkem ovlivněných stanovištích, jako jsou městské parky a mulčované zahradní záhony.
• Na našem území může být pro svůj nenápadný vzrůst snadno zaměněna s drobnými druhy špiček nebo polniček, které sdílejí stejné prostředí dřevní štěpky.
• České označení sametovka vrásčitá vystihuje jemnou strukturu třeně a rýhování klobouku, přičemž v tuzemské literatuře byla tato houba dříve uváděna také pod rodovým jménem čepičatka.