Lacrymaria lacrymabunda

Popis

Hnojník slzivý (Lacrymaria lacrymabunda) má klobouk o průměru 3–8 cm, v mládí zvonkovitý, později rozložený až plochý, zbarvený od krémově okrové po rezavě hnědou, pokrytý vlákny a šupinami, u starších plodnic s jemnými chlupy. Na okraji mladých klobouků visí zbytky závoje. Lupeny jsou nejprve šedožluté, později hnědočerné, často s fialově šedým nádechem, a vylučují kapky tekutiny, podle nichž dostal druh své latinské jméno („slzící“). Třeň je štíhlý, dutý, vláknitý a chlupatý, s nezřetelnou prstencovou zónou.

Roste od začátku léta do pozdního podzimu při cestách, v parcích, zahradách, na mezích polí a na lesních cestách, obvykle na úrodné půdě. V Polsku je hojný.

Může být zaměněn s druhem Lacrymaria pyrotricha, který má světlejší, červenooranžový klobouk a někdy prstenec, a s menším druhem Psathyrella candolleana. Je považován za nejedlou houbu, takže není důvod ji sbírat.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–8 cm; u mladých plodnic zvonkovitý, poté široce rozložený a ve stáří plochý, ale nezaškrcený do prohlubně. Barva se pohybuje od krémově okrové nebo žlutavě šedé přes oranžovohnědou až po rezavě hnědou, ve středu někdy oranžovavá. Povrch je pokrytý vlákny a šupinami, u starších plodnic jemnými chlupy. Zbytky závoje visí na okraji mladých klobouků.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny přirostlé (mohou se jevit jako vykrojené), u mladých plodnic šedožluté, později hnědočerné, často s fialově šedým nádechem. Charakteristický znak: lupeny vylučují kapky tekutiny, na nichž se shromažďují tmavé výtrusy.

Třeň

Výška 5–12 cm (podle některých popisů až 13 cm), tloušťka 5–8 mm (podle některých popisů až 15 mm). Válcovitý, dutý, podélně vláknitý, pokrytý jemnými chlupy; barva od okrové po hnědou. Má slabě vyznačenou vláknitou prstencovou zónu, nad níž je hladký. Pravý prstenec chybí.

Dužnina

Světle šedohnědá, bez výrazného zápachu. Dužnina se nemá ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědočerný. Výtrusy elipsoidní, 8–12 × 5–8 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, roste na rozkládajících se kouscích kůry a jiné organické hmotě; roste na narušené půdě, nejčastěji na úrodných půdách.

Rozšíření. Většina nálezů pochází ze Severní Ameriky a Evropy; vyskytuje se také ve Střední Americe, severní Asii, Africe, Japonsku a na Novém Zélandu. Ve střední Evropě a v Polsku je hojný. Roste při cestách, v parcích, zahradách, na mezích polí a na lesních cestách. V Polsku není zákonně chráněn.

Tvorba plodnic. Od začátku léta do pozdního podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Lacrymaria pyrotricha (kruchawica pomarańczowa) — Světlejší, červenooranžový klobouk; na třeni je často přítomen prstenec. Roste v horských smrkových lesích.
• Psathyrella candolleana (polsky: kruchaweczka zaroślowa) — Menší a hojný; chybí mu chlupatý, okrově hnědý povrch klobouku a třeně typický pro hnojník slzivý.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří slzivka slzící mezi hojné a snadno přehlédnutelné druhy rušených stanovišť. Roste od nížin až do podhůří, často u cest, na okrajích polí, v parcích a na městských trávnících.
• Není zákonem chráněná a vzhledem k rozšíření ji nenajdete ani mezi ohroženými druhy v českém červeném seznamu hub. Patří k běžné podzimní „drobotině“ na okrajích cest.