Sarcomyxa serotina

Popis

Hlívička pozdní roste v chladném období, kdy většina hub už končí. Tvoří střechovitě nad sebou uspořádané, víceméně vějířovité či mušlikovité klobouky široké až 9 cm, zbarvené do zelenkava, s hustými, jasně oranžově žlutými lupeny na spodní straně, vyrůstající na krátkém, tlustém třeni.

Roste na padlém dřevě listnatých stromů, občas i jehličnanů. Někdy je zaměňována za hlívu ústřičnou, od níž se liší zelenkovitým kloboukem a oranžovými lupeny.

Sběr k jídlu proto nedoporučujeme.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice tvořené převážně zelenkovitými, střechovitě nad sebou uspořádanými vějířovitými či mušlikovitými klobouky (tvar hlívy) o šířce až 9 cm.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, jasně oranžově žluté, kmenem připojené až sbíhavé na krátkém, tlustém třeeni.

Třeň

Krátký a tlustý; další podrobnosti – bez údajů.

Dužnina

Bez podrobných údajů; chuť popisována od mírné po hořkou. Nikdy neochutnávejte dužninu za účelem zjištění jedlosti.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach krémový až žlutý. Výtrusy hladké, amyloidní, 4–6 × 1–2 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Roste na padlém dřevě listnatých stromů, občas i jehličnanů, v chladném období; v Severní Americe pokládána za ukazatel konce houbařské sezóny.

Rozšíření. Velká Británie a Severní Amerika; přesné údaje o výskytu a stavu v Polsku – bez údajů. V Polsku nepodléhá zákonné ochraně.

Tvorba plodnic. Pozdní podzim, v chladném počasí; přesné měsíce – bez údajů.

S čím se dá zaměnit?

• Pleurotus ostreatus (hlíva ústřičná) — Uváděna jako druh, se kterým bývá zaměňována. Hlívička pozdní má zelenkovité klobouky a jasně oranžově žluté lupeny; podrobné rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém mykologickém názvosloví byl tento druh dříve běžně uváděn pod jménem hlíva pozdní, než došlo k jeho přeřazení do samostatného rodu pařezník.
• Houbaři v České republice si pařezník pozdní na podzim často pletou s hlívou ústřičnou, od které jej však odlišují zřetelné olivově zelené odstíny na klobouku a nažloutlé lupeny.
• V podmínkách České republiky se vyskytuje především v chladnějších podhorských polohách a vlhkých údolích podél potoků, kde osídluje mrtvé dřevo listnáčů, zejména olší a buků.