Popis
Hlíva ústřičná roste v trsech připomínajících hromady ústřic: velké a malé klobouky tvaru mušle nebo vějíře o šířce 5-25 cm, často srostlé, přirostlé ke dřevu bočně. Barva je proměnlivá, od šedohnědé a popelavě šedé po ocelově modravou a fialovou. Lupeny jsou husté, bělavé až šedé a sbíhají hluboce dolů na krátký, tlustý, bílý třeň.
Roste na mrtvém dřevě, méně často na oslabených živých listnatých stromech: bucích, habrech, vrbách, topolech a břízách. Plodnice se objevují v pozdním podzimu, od konce října do zimy, a za mírné zimy také během ní. Je hojná po celém Polsku.
Mladé plodnice jsou nejlepší; starší tuhnou, zejména třeň. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.
Poznávací znaky
- Klobouk
- Průměr 5-25 cm (některé popisy uvádějí 2-30 cm). Zpočátku klenutý s dlouze podvinutým okrajem, později mušlovitý, vějířovitý nebo nálevkovitý; přirotržený k substrátu bočně. Měkký a pružný, povrch hladký a holý, pokrytý bílou plstí pouze poblíž třeně. Barva proměnlivá: různé odstíny hnědé, popelavě šedé, šedohnědé, ocelově modré a fialové (podle některých popisů od bílé přes šedou po hnědou). Okraj hladký, často vlnitý nebo laločnatý.
- Hymenofor (spodní strana klobouku)
- Lupeny husté, sbíhající hluboce dolů na třeň, od bělavých po šedé, u starších exemplářů dokonce fialové (podle některých popisů bělavé, někdy žloutnoucí).
- Třeň
- Krátký a tlustý, 1-4 cm, bílý nebo šedý, postranní nebo přirotržený ke dřevu na boku (u některých plodnic prakticky chybí); holý, pokrytý štětinami pouze na bázi.
- Dužnina
- Bílá; v klobouku za mlada měkká, v starších pružná a tuhá, ve třeni u starších korkovitá a dřevnatá. Chuť mírně nakyslá; vůně hořkosladká, připomínající benzaldehyd nebo hořké mandle, podle jiných popisů mírně po anýzu. Žádné údaje o změně barvy při řezu.
- Výtrusný prach a výtrusy
- Výtrusný prach bílý (podle některých popisů bílý až lilkově šedý, nejlépe viditelný na tmavém pozadí). Výtrusy elipsoidní, hladké, 8-11 × 3-4 µm.
Stanoviště a rozšíření
Ekologie. Saprotrof, bílá hniloba dřeva, primární rozkladač listnatého dřeva, zejména buku; podle některých popisů je také občas parazitem živých, starých, oslabených nebo poškozených stromů (jiné uvádějí, že se zdá být výhradně saprotrofem). Roste na habru, bucích, vrbách, topolech, trnovníku akátu, bříze a ořešáku, obvykle v trsech. Podhoubí je masožravé: paralyzuje a tráví hlístice (což mu umožňuje získávat dusík). Bioakumuluje lithium.
Rozšíření. Mimo Antarktidu se vyskytuje na všech kontinetech a mnoha ostrovech; hojná v Polsku. Není právně chráněná. V severozápadní Severní Americe je nahrazena druhy P. pulmonarius a P. populinus.
Tvorba plodnic. V Polsku od konce října do zimy (za mírné zimy také během zimy), někdy v brzkém jaru. Ve Velké Británii se plodnice mohou objevovat po celý rok. Mrazuvzdorná; k produkci plodnic potřebuje dostatek světla.
S čím se dá zaměnit?
- Pleurotus pulmonarius (hlíva plicní) — Světlejší klobouk, vůně po anýzu, plodí od raného léta do podzimu.
- Pleurotus dryinus (hlíva dubová) — Světlejší, bělavý klobouk s poněkud vlnatým povrchem.
- Pleurotus cornucopiae (hlíva rohovitá) — Nálevkovitý klobouk a rýhovaný třeň.
- Sarcomyxa serotina (hlíva pozdní) — Menší, často se zelenavými tóny; třeň žlutý, lupeny sbíhají méně dolů a tvoří jasnou hranici mezi kloboukem a třeněm.
- Omphalotus olivascens, Omphalotus nidiformis, Clitocybe dealbata, některé druhy rodu Lentinellus — Jedovaté podobné druhy (hlavně mimo Evropu); druhy rodu Lentinellus mají lupeny s roztřepenými ostřími a jemně chlupatý klobouk. Žádné další podrobnosti.
Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.
Zajímavosti
- V České republice se hlíva ústřičná hojně vyskytuje od nížin až do podhůří, přičemž nejbohatší nálezy bývají hlášeny z lužních lesů podél Moravy, Labe či Dyje.
- Na rozdíl od některých jiných dřevokazných hub není v Česku zákonem chráněná a nefiguruje ani na národním Červeném seznamu ohrožených hub.
- V tuzemských lesích může dojít k její záměně s pařezníkem pozdním, který v chladném období rovněž osidluje tlející kmeny listnáčů.
Často kladené otázky
Kdy roste Pleurotus ostreatus?
Podle pozorování v Polsku (GBIF) je sezóna: říjen – prosinec; nejvíce záznamů: listopad.
Kde roste Pleurotus ostreatus?
Saprotrof, bílá hniloba dřeva, primární rozkladač listnatého dřeva, zejména buku; podle některých popisů je také občas parazitem živých, starých, oslabených nebo poškozených stromů (jiné uvádějí, že se zdá být výhradně saprotrofem). Roste na habru, bucích, vrbách, topolech, trnovníku akátu, bříze a ořešáku, obvykle v trsech. Podhoubí je masožravé: paralyzuje a tráví hlístice (což mu umožňuje získávat dusík). Bioakumuluje lithium.
V aplikaci Gribo má tento druh také 3D model, kterým můžeš otáčet, fotografie v kvízu a varování při určování fotoaparátem. Podívej se, jak začít.