Amanita regalis

Popis

Muchomůrka královská je velká houba s játrově hnědým, lesklým kloboukem (5–25 cm), pokrytým okrově žlutými skvrnami uspořádanými v pravidelných kruzích. Lupeny jsou bílé a později krémově nažloutlé, třeň bělavě žlutý s výrazným žlutavým prstenem a hlízou ozdobenou řadami žlutých bradavic.

V Polsku je vzácná a má status zranitelného druhu. Roste od června do září, častěji v horách, v jehličnatých lesích, na zemi mezi trávou, zejména pod jedlemi.

Připomíná muchomůrku růžovku a muchomůrku šedivku, liší se však svými žlutými skvrnami a nažloutlou dužninou pod pokožkou. Je to jedovatá houba s účinkem podobným muchomůrce červené. Kvůli své vzácnosti je nejlepší nechat ji v lese. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–25 cm (popisy uvádějí také 10–25 cm); zpočátku polokulovitý, obklopený závojem, pak stále více rozložený. Povrch suchý, lesklý, játrově hnědý až žlutavě hnědý, nahoře tmavší, pokrytý dosti pravidelnými, soustředně uspořádanými okrově žlutými skvrnami (zbytky závoje). U starších exemplářů je okraj rýhovaný (1,5–2 cm); pokožku lze oloupat téměř do středu.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny volné, husté, bílé, později krémově nažloutlé; ostří třepenité. U mladých exemplářů pokryté žlutavým závojem.

Třeň

Výška 8–20 cm, tloušťka 1,5–3,5 cm, válcovitý, křehký, hladký, bílý nebo nažloutle bílý. Prsten výrazný, žlutavý. Báze s hlízou nesoucí 2–4 řady kruhů bradavic (zbytků závoje), citrónově nebo okrově žlutou; bez pochvovité volvy.

Dužnina

Žlutavě hnědá až zlatožlutá pod pokožkou klobouku, mírně nažloutlá ve třeni, jinde bílá; při poškození nemění barvu. Vůně a chuť slabá. Chuť se nesmí zkoušet; neochutnávejte dužninu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy široce elipsoidní až téměř kulovité, hyalinní, hladké, neamyloidní, 9–12 × 7–8 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba; experimentálně tvoří mykorhizu s břízou, borovicí lesní, borovicí klečí a smrkem. Roste na zemi mezi trávou, v horských lesích, zejména pod jedlemi a smrky, v jehličnatých lesích (podle některých popisů také v listnatých). Byly popsány čarodějné kruhy.

Rozšíření. Vyskytuje se pouze v některých zemích Evropy; častější na severu (Skandinávie), na jihu a západě Evropy nezaznamenána; hlášena také z Německa, Maďarska, Lotyšska, Ruska, Slovenska a Koreje a v Severní Americe pouze z Aljašky. V Polsku vzácná, horská; na Červeném seznamu rostlin a hub Polska (2006) má status V – zranitelný; je také na seznamech ohrožených druhů v Německu a Litvě. Není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od června do září.

S čím se dá zaměnit?

• Amanita muscaria (muchomůrka červená) — Muchomůrka královská nemá vůbec červenou barvu klobouku a má žluté skvrny/prsten na třeni.
• Amanita rubescens (muchomůrka růžovka) — Bledé exempláře muchomůrky královské ji mohou připomínat; muchomůrka růžovka získává při poškození masově růžový nádech a dužnina pod pokožkou je bílá (u muchomůrky královské žlutavá).
• Amanita excelsa (muchomůrka šedivka) — Klobouk šedohnědý bez žlutých skvrn, lupeny bílé, prsten rýhovaný a bílý.
• Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná) — Podobná barva, ale dužnina pod pokožkou je bílá a hlíza je kalichovitá s výrazným okrajem.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Při finském případu otravy si tři lidé mysleli, že snědli bedly; bedla má posuvný prsten a hadovitý vzor na třeni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se tato houba vyskytuje především ve vyšších polohách a horských smrčinách pohraničních pohoří, například v Krkonoších, Jizerských horách či na Šumavě.
• V Červeném seznamu hub České republiky je muchomůrka královská zařazena mezi téměř ohrožené druhy vázané na zachovalé horské jehličnaté lesy.
• V českých lesích může dojít k její záměně s muchomůrkou šedivkou nebo muchomůrkou růžovkou, od kterých se však odlišuje sytě žlutými bradavkami na klobouku a žlutavou plachetkou na bázi třeně.