Amanita rubescens

Popis

Muchomůrka růžovka je velká houba s kloboukem širokým až 15 cm, v odstínech od masově načervenalé po hnědonačervenalou, posetá hnědorůžovými skvrnami. Lupeny jsou bílé, s věkem růžovější, a třeň má rýhovaný prsten a hlíznatě ztloustlou bázi. Charakteristické je červenání dužniny při poškození nebo řezu.

Roste od června do listopadu na zemi v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod břízami, buky, borovicemi a duby. V Polsku je velmi hojná.

Muchomůrka růžovka se snadno zaměňuje za jedovatou muchomůrku tygrovanou a za muchomůrku šedivku; někteří autoři nedoporučují její sběr. Nespoléhejte na jediný znak – zkontrolujte červenání dužniny, rýhovaný prsten a absenci rýhování na okraji klobouku. Nikdy ji nejezte syrovou. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–15 cm; mladý polokulovitý nebo klenutý, poté plochý. Barva těrově načervenalá, bledě červená, hnědonačervenalá nebo světle hnědá s červeným nádechem; povrch suchý, pokrytý hnědorůžovými, bílými až mahagonovými skvrnami různých velikostí; někdy s okrově žlutým povlakem smytým deštěm. Okraj bez zřetelného rýhování.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny v mládí bílé, později s růžovým povlakem, až 12 mm široké, husté; popisy uvádějí různé připojení: připojené, sbíhavé nebo volné. Při poškození hnědnou a červenají (s červenými skvrnami).

Třeň

Výška až 15 cm; zpočátku bělavá, později hnědonačervenalá, u báze hlíznatě ztloustlá, obklopená zbytky plachetky v podobě nepravidelných prstenců. Prsten rýhovaný (v horní části rýhovaný).

Dužnina

Bílá, masitá, křehká; při poškození nebo vystavení vzduchu mění barvu do červena (růžova) – rozlišovací znak. Vůně slabá nebo žádná; chuť syrové dužniny mírná, s mírně palčivou pachuťou. Neochutnávejte ji syrovou.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, široce elipsoidní, amyloidní; rozměry 8–10 × 6–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s listnatými a jehličnatými stromy; roste na zemi, mechu, zejména pod břízami, buky, borovicemi, duby; také na chudých půdách.

Rozšíření. Severní polokoule, široce rozšířená: Severní Amerika, Evropa, Asie; zaznamenána také v Africe (Jižní Afrika – pravděpodobně zavlečená). V Polsku velmi hojná. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná) — Jedovatá. Dužnina při poškození nečervená; prsten nerýhovaný; u báze třeně zřasená pochva (bez růžového nádechu, klobouk s rýhovaným okrajem).
• Amanita excelsa (muchomůrka šedivka) — Uváděna jako druh, se kterým se zaměňuje; podrobné rozdíly – bez údajů.
• Amanita novinupta („blushing bride“) — Druh západní Severní Ameriky, také červená; pro Polsko bez významu.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém prostředí si tato houba vysloužila vžité pojmenování „masák“, které odkazuje na masově růžové zbarvení její dužiny vznikající při mechanickém poškození.
• Na území České republiky patří k vůbec nejběžnějším druhům muchomůrek a hojně se vyskytuje ve všech typech lesů od nížin až po horské polohy.
• Při houbaření v českých lesích bývá zdrojem častých záměn s muchomůrkou tygrovanou nebo muchomůrkou šedivkou, od nichž se spolehlivě odlišuje rýhovaným prstenem a červenáním báze třeně.