Cerioporus squamosus

Popis

Choroš šupinatý je velká, vějířovitá nebo polokruhovitá houba o šířce 10–40 cm, rostoucí na kmenech listnatých stromů. Klobouk je bledý, pokrytý tmavě hnědými šupinami; zespodu má bílé nebo krémové, hranaté póry vybíhající na krátký, tlustý, postranní třeň, který je na bázi hnědočerný. Dužnina voní po mouce a okurce.

Je hojný v celém Polsku, v lesích, parcích a zahradách, na bukech, javorech, jasanech a mnoha jiných stromech. Mladé plodnice se objevují již na jaře a rostou do podzimu.

Od choroše hlíznatého se liší větší velikostí a postranním třeněm.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 8–40 cm, výjimečně 60 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); tloušťka do 10 cm. Mladý téměř plochý se zavinutým okrajem, starší mírně nálevkovitý; pokrytý tmavě hnědými šupinami na bělavém až světle hnědém podkladu. Tvar okrouhlý, polokruhovitý nebo vějířovitý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé 1–12 mm; póry nepravidelné, hranaté, bílé až krémové, tím jemnější, čím dále od třeně, o průměru 1–2,5 mm, sbíhavé na třeň; rourky přecházejí plynule z klobouku na třeň.

Třeň

Nejčastěji postranní, krátký a tlustý (3–12 cm dlouhý, 1,5–3,5 cm tlustý). Nahoře bílý nebo špinavě masově zbarvený, dole pokrytý hnědočernou nebo černou plstí.

Dužnina

Bílá, šťavnatě dužnatá, lehká, po vysušení korkovitá a křehká; v mládí měkká, s věkem tvrdnoucí a stávající se gumovitou. Chuť slabá, vůně po mouce a okurce, podle některých popisů připomínající melounovou kůru. Dužninu neznámých hub nikdy neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy podlouhle eliptické, hladké: 10–15 × 4–5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Parazit živých stromů a saprotrof na umírajících a mrtvých listnatých stromech, vzácně jehličnanech; způsobuje bílou hnilobu dřeva. Nejčastěji na bukech, javoirech a jasenech; obzvláště často na mrtvých jilmech a živých javoirech; také mimo jiné na jírovci maďalu, ořešáku, lípě, platanu, topolu, vrbě. Vyskytuje se v lesích, parcích, zahradách, křovinách, u cest. Jednotlivě, v párech nebo v patrech.

Rozšíření. Hojný v celém Polsku kromě vyšších poloh hor. Rozšířený v Eurasii, Severní Americe, také v Asii a Austrálii. V Polsku nepodléhá právní ochraně.

Tvorba plodnic. Mladé plodnice se objevují od března a rostou do prvních mrazů; přezrálé mohou přetrvat do února. V Evropě podle některých popisů červenec–listopad, nejčastěji na jaře, méně často na podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Polyporus tuberaster — Plodnice mnohem menší (do 15 cm), klobouk nálevkovitý a kulatější, třeň středový, šupiny tmavé pouze na vrcholu.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří choroš šupinatý k velmi hojným dřevokazným houbám. Lidé se s ním běžně setkávají v listnatých lesích, ale i přímo v městských parcích, zámeckých zahradách a alejích podél cest.
• Vzhledem ke své běžné přítomnosti po celém území státu od nížin až po podhorské oblasti nepodléhá v České republice žádné zákonné ochraně a není zařazen ani v Červeném seznamu hub.
• V české přírodě bývá občas zaměňován za příbuzný a méně hojný choroš hlíznatý, oproti němuž však dosahuje podstatně větších rozměrů a má typický tmavý postranní třeň.