Collybia nuda

Popis

Čirůvka fialová je středně velká houba s kloboukem o velikosti 5–14 cm, hladkým, v mládí sytě fialovým, narůžověle fialovým, hnědavým a nakonec v stáří okrovým. Lupeny jsou husté, zpočátku fialové, třeň je plný, tlustý a na bázi fialový. Dužnina voní příjemně a kořenitě.

Roste pozdě na podzim, někdy brzy na jaře, na opadu v lesích, zejména bukových a smrkových, ale také na loukách a kompostech, obvykle ve skupinách, někdy v kruzích. V Polsku je poměrně hojná, ale je uvedena na Červeném seznamu jako zranitelná.

Fialová barva a bílý výtrusný prach ji odlišují od pavučinců, které mají rezavý výtrusný prach a zbytky pavučinky pod kloboukem. V případě pochybností ji nesbírejte ani nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–14 cm (popisy uvádějí také 4–15 cm). V mládí dlouze podvinutý s podvinutým okrajem, pak mírně klenutý nebo plochý. Pokožka holá, hladká, nenasákavá vodou. Barva se mění s věkem: v mládí sytě fialová, narůžověle fialová, pak hnědavě fialová nebo červenohnědá, ve stáří okrová; podle některých popisů od lila po fialově růžovou, v Severní Americe může být matnější, plováková.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, tenké, připojené, u třeně vykrojené; v mládí velmi fialové, pak hnědookrové.

Třeň

Výška 5–10 cm (popisy uvádějí také 2–6 cm), tloušťka 1–3 cm, válcovitý, plný, na povrchu mírně vláknitě plstnatý, na bázi obvykle hlízovitě ztlustlý a fialově plstnatý. Barva zpočátku sytě fialová, později šedofialová. Bez prstenu.

Dužnina

Dužnina v mládí masitá, tvrdá a fialová, v dospalé plodnici měkká a krémová. Chuť mírná, příjemná; vůně charakteristická, příjemně kořenitá (podle některých popisů přirovnávaná k mraženému pomerančovému džusu), zřídka chybí. Ochutnávání neznámých hub se nedoporučuje.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý s mírným růžovým nádechem. Výtrusy široce elipsoidní, mírně bradavičnaté, bezbarvé; velikost 6–8 × 4–5 µm (uváděno pouze v některých popisech).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof, roste na opadu (nejčastěji v bukových a smrkových lesích, také na loukách a kompostech), obvykle ve skupinách, někdy tvoří čarodějné kruhy. V Austrálii spojená s některými eukalypty a s janovcem.

Rozšíření. Celé mírné pásmo severní polokoule, také Austrálie a Afrika (Evropa a Severní Amerika); v Evropě hojná. V Polsku Červený seznam (2006): V (zranitelný). V Polsku není zákonem chráněna; je na seznamu hub schválených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví, položka 12).

Tvorba plodnic. Obvykle pozdě, na konci houbařské sezóny, někdy brzy na jaře; ve Velké Británii od září do prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Cortinarius traganus (pavučinec kozlí) – nejedlý — Dužnina žlutá, hořká, s nepříjemným zápachem; rezavě hnědá pavučinka nebo její zbytky.
• Cortinarius violaceus (pavučinec fialový) a další modré nebo fialové pavučince, včetně Cortinarius camphoratus — Pavučince mají pod kloboukem zbytky pavučinky, prstencové stopy na třeni a rezavě hnědý výtrusný prach. Mnohé z nich jsou jedovaté.
• Collybia sordida (penízovka špinavofialová) — Mnohem menší.
• Collybia brunneocephala, Clitocybe tarda, Laccaria amethysteo-occidentalis, Lepista subconnexa — Podobné; podrobné rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém názvosloví si tato houba vysloužila označení „fialka“, které odkazuje na její syté a nápadné zbarvení.
• Na území České republiky roste v podzimních měsících velmi hojně a v lesích často vytváří rozsáhlé útvary známé v lidovém folklóru jako čarodějné kruhy.
• V českých lesích může dojít k její záměně s některými podobně zbarvenými druhy pavučinců, od kterých se liší absencí pavučinky na třeni a světlým výtrusným prachem.