Gymnopus dryophilus

Popis

Penízovka dubová je malá houba s kloboukem širokým 1,5–6 cm, hladkým a holým, v barvách od krémové a okrové po červenohnědou. Barva se mění s vlhkostí: po dešti klobouk tmavne, za sucha bledne, zejména na okraji. Lupeny jsou velmi husté a křehké, bílé nebo krémové, a tenký, dutý třeň má podobnou barvu jako klobouk. Na jeho bázi jsou vidět bílá vlákna mycelia, která se často vytrhávají spolu s houbou.

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, na lesních loukách, v parcích a zahradách, jako jednotlivé plodnice, v trsech, obloucích nebo kruzích. Plodnice se objevují od jara do prosince, často v době, kdy je málo jiných hub. V Polsku je velmi hojná.

Lze ji zaměnit za špičku obecnou, která má pružný třeň, řidší lupeny a roste na loukách a pastvinách, a za jiné druhy rodu Gymnopus, např. penízovku pachovou s vůní shnilého zelí. Penízovka dubová je v katalogu vedena jako nejedlá a po její konzumaci byly hlášeny gastrointestinální potíže, proto by se neměla sbírat ke konzumaci.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 1,5–6 cm; v mládí zvoncovitý nebo klenutý, později plochý, u starších exemplářů nepravidelný. Povrch hladký, holý. Barva bledě okrová, červenožlutá, žlutohnědá až červenohnědá; houba je hygrofánní: po dešti světle hnědá, za sucha bledě krémová, s tmavším středem. Okraj obvykle nerýhovaný, u starších exemplářů vlnitý a nepravidelný.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny velmi husté, tenké a křehké, úzce přirostlé ke třeni (s věkem se oddělují), zpočátku bílé, později okrově krémové.

Třeň

Výška 2–8 cm, tloušťka 2–6 mm, válcovitý, dutý jako trubka, křehký, někdy na bázi mírně ztlustlý. Povrch hladký a holý, okrově hnědý, barevně podobný klobouku. Báze opletená bílými až žlutavými vlákny mycelia, která se často vytrhávají spolu s plodnicí. Prsten chybí.

Dužnina

Tenká, bělostná, vodnatá. Chuť a vůně nevýrazné. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy elipsoidní až mírně slzovité, hladké, bezbarvé, neamyloidní (v Melzerově činidle nereagují), asi 5–6,5 × 2,5–3,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof, roste na půdě mezi listím a trávou, na kyselých i zásaditých substrátech; občas na mrtvých, spadlých kmenech osik a příležitostně napadá živé dřevo. Epiteton dryophilus znamená „dubomilná“, ale houba roste i pod mnoha jinými listnatými a jehličnatými stromy. Plodnice někdy nesou výrůstky parazitické houby Syzygospora mycetophila nebo S. tumefaciens.

Rozšíření. Rozšířená v mírném pásmu severní polokoule (Evropa, Severní Amerika). V Polsku velmi hojná: v jehličnatých i listnatých lesích, na lesních loukách, v parcích, sadech a zahradách, často v obloucích a čarodějných kruzích; vyskytuje se také v trsech na kůrovém mulči rozloženém v ýsadbách. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od dubna nebo května do prosince; často se objevuje, když je málo jiných hub.

S čím se dá zaměnit?

• Marasmius oreades (špička obecná) — Pružný, houževnatý třeň, řidší lupeny; roste na loukách a pastvinách. Oba druhy tvoří čarodějné kruhy.
• Gymnopus hariolorum (penízovka pachová) — Zápach po shnilém zelí a plstnatě štětinaté mycelium na bázi třeně.
• Gymnopus aquosus (penízovka vodomilná) — Bledší klobouk a třeň na bázi ztlustlý.
• Rhodocollybia butyracea — Výtrusný prach narůžovělý a některé výtrusy v Melzerově činidle červenohnědnou.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří penízovka dubová k vůbec nejhojnějším lesním houbám a v opadu ji lze běžně potkat od nížin až po horské polohy.
• Její český rodový název penízovka je odvozen od okrouhlého a plochého tvaru klobouku, který lidem připomínal drobné mince.
• V české přírodě bývá velmi často zaměňována za blízce příbuznou penízovku vodnatou, od níž se liší pouze nepatrnými detailními znaky.