Hortiboletus rubellus

Popis

Hřib červený je malý hřib s kloboukem širokým 3–10 cm, suchým a sametovým, intenzivně karminově červeným, s věkem bledším a matně růžovým. Za suchého počasí klobouk praská. Spodní stranu tvoří žluté póry, které po dotyku pomalu modrají. Třeň je štíhlý, žlutý, obvykle s červeným nádechem nebo skvrnami. Dužnina je nažloutlá a po řezu modrá.

Roste od července do září v listnatých lesích a parcích, pod duby, lípami a břízami. V Polsku není běžný, takže jeho nález je spíše výjimkou než pravidlem.

Od podobných hřibů se odlišuje červenou barvou klobouku a žlutým třeněm s červenými skvrnami. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte. Plodnice napadené nedohubem zlatovýtrusým nejsou vhodné k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm (obvykle ne více než asi 6 cm); mladý polokulovitý, poté se rozprostírá do plocha. Povrch suchý, sametový, za suchého počasí praskající. Barva nejprve intenzivně karminová až šarlatová nebo malinově červená, s věkem červená, nakonec matně růžová; s věkem tmavne a špinaví. Pokožku klobouku nelze oddělit od dužniny. Nejzazší okraj má často bledě žlutý nebo bílý proužek.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 6–15 mm dlouhé, zelenavě žluté, u třeně vykrojené nebo mírně sbíhavé. Póry nejprve citronově žluté až bledě žluté, s věkem olivové nebo zelenavé; po zatlačení pomalu modrají. Popisy uvádějí různé velikosti pórů.

Třeň

Výška 3–12 cm (obvykle do asi 7,5 cm), štíhlý, válcovitý, často prohnutý, někdy se zužující. Na vrcholu citronově žlutý, níže bledě žlutý, obvykle s červeným nádechem nebo s červenými skvrnami. Má tendenci se podélně rozštěpovat. Bez prstence.

Dužnina

Nažloutlá až slámová, načervenalá pouze těsně pod pokožkou klobouku. Po řezu pomalu modrá, nejsilněji nad rourkami. V třeni nahoře bledě žlutá a níže žlutá; na bázi může být zřetelná cihlově červená nebo oranžová skvrna. Vůně příjemná, nenápadná; chuť nenápadná, podle některých popisů mírně mýdlová. Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivový až olivově hnědý. Výtrusy hladké, 10–13 × 4–5 µm; v KOH zlatavé.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba listnatých stromů; v popisech jsou uváděny duby, lípy a břízy. Roste na zemi v listnatých lesích. Plodnice jsou někdy napadány parazitickou houbou Hypomyces chrysospermus.

Rozšíření. Evropa a východní Severní Amerika (tam pravděpodobně zavedena se sazenicemi stromů z Evropy); ve všech popisech považována za málo hojnou až vzácnou. V Polsku málo hojná. V jižní Anglii vzácná, hlavně pod duby. V Polsku není zákonem chráněna. Není na seznamu hub schválených k prodeji v Polsku.

Tvorba plodnic. Od července do září; podle některých popisů také na podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Xerocomus armeniacus (polsky: podgrzybek ormiański) — V Evropě si ji s ním často pletou kvůli podobně suchému, sametovému klobouku; nemá však na bázi třeně žádnou červenou barvu.
• Xerocomellus chrysenteron (polsky: suchogrzybek złotopory) — Podobný druh; je třeba porovnat podrobné znaky.
• Hortiboletus coccyginus — Podobný druh, uváděný vedle H. rubellus; je třeba porovnat podrobné znaky.
• Baorangia bicolor (polsky: borowik dwubarwny) — Popsán jako téměř totožný s H. rubellus; jde o severoamerický druh.
• Boletus fraternus, Xerocomellus mendocinensis — Uváděny jako podobné druhy; je třeba porovnat podrobné znaky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se hřib červený vyskytuje roztroušeně především v teplejších nížinách a pahorkatinách, kde nezřídka roste i na hrázích rybníků, v zámeckých zahradách nebo městských parcích.
• Mezi českými houbaři bývá často zaměňován za jiné druhy takzvaných babek, zejména za hřib meruňkový, od něhož se spolehlivě odlišuje přítomností drobných mrkvově červených teček v dužnině na bázi třeně.