Hypoxylon fragiforme

Popis

Dřevnatka bukovitá je tvrdá, uhlovitá houbička, která na odumřelém dřevě tvoří malé polokulovité nebo zploštělé hrbolky, obvykle o průměru 2–9 mm. Mladé jsou rezavě červené a pokryté drobnými pahrbky; s věkem tmavnou do hněda a černohněda. Hrbolky často srůstají v nepravidelné shluky.

Roste na odumřelých kmenech, pařezech a větvích listnatých stromů, nejčastěji buku, a v Polsku je hojná. Najít ji lze po celý rok.

Od jiných dřevnatek je pouhým okem těžké ji odlišit; nejbližší, Hypoxylon howeanum, má hladší povrch a spolehlivé rozlišení vyžaduje mikroskop. Je nejedlá.

Poznávací znaky

Klobouk

Houba netvoří klobouk, ale plodnici v podobě polštářovitého stromatu. Stroma je téměř kulaté nebo polokulovité, zploštělé; jednotlivé má průměr 2–9 mm (podle některých popisů až 15 mm) a výšku 1,5–7 mm. Sousední stromata často splývají v nepravidelné shluky. Povrch je rezavě červený (v mládí načervenalý), nerovný, pokrytý „pahrbky“ peritécií (při zralosti asi 15–25). Starší stromata postupně hnědnou: od rezavé přes hnědočervenou a hnědou až po černohnědou.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Typický hymenofor chybí. Vřecka se sporami jsou v peritéciích zanořených ve stromatu; ostiola jsou černá, leží v rovině s povrchem stromatu nebo jsou mírně vkleslá. Peritécia jsou vejčitá, o průměru 0,25–0,38 mm a výšce 0,45–0,65 mm.

Třeň

Chybí; stroma sedí přímo na substrátu.

Dužnina

Pod povrchem stromatu jsou oranžovočervená zrnka; pod peritécii je jádro černé, tvrdé a uhlovité. V KOH plodnice uvolňuje oranžová barviva. Vůně a chuť nemají diagnostický význam; dužninu není vhodné ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Spory (askospory) tmavohnědé, elipsoidní, nerovnostranné, často srpkovité, 10–15 × 4,8–6,8 µm. Vřecka válcovitá, 135–180 × 7–10 µm. Barva výtrusného prášku: žádné údaje.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí na odumřelém dřevě listnatých stromů: na kmenech, pařezech a větvích. Vyskytuje se hlavně na buku, ale zaznamenána byla také na bříze, olši, habru, topolu, dubu, jeřábu a lípě. Často roste společně s chorošem, který se polsky nazývá „wrośniak szorstki“, a spolu s ním patří mezi první houby rozkládající odumřelé dřevo. Na jejích plodnicích parazituje houba Dialonectria episphaeria, která tvoří červené, kulovité plodnice.

Rozšíření. Evropa, Severní Amerika, Asie a ostrovy Indického oceánu. V Polsku hojná. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Po celý rok.

S čím se dá zaměnit?

• Hypoxylon howeanum — Hladší povrch, bez výrazných „pahrbků“ peritécií; spory menší. Anamorfa je usazena na paprsčitě rozbíhavých vláknech hyf připomínajících bílou pavučinu. Oba druhy mají stejný chemotyp a někdy se vyskytují promíšeně, proto spolehlivé určení vyžaduje mikroskop.
• Hypoxylon fuscum — Menší stromata (do 4 mm v průměru); roste na lísce a olši.
• Hypoxylon rutilum — Roste také na buku; mikroskopicky se odlišuje menšími sporami.
• Druhy rodů Annulohypoxylon, Nemania a Rosellinia — Podobná uhlovitá stromata na odumřelém dřevě; jejich rozlišení vyžaduje mikroskopické a chemické znaky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku je dřevnatka cihlová (Hypoxylon fragiforme) běžný druh a nepatří mezi chráněné ani ohrožené houby, takže ji nenajdete na červeném seznamu.
• U nás roste hlavně tam, kde jsou bukové lesy: od pahorkatin po horské bučiny, například v Beskydech, na Šumavě nebo v Jeseníkách. Podle jejích rudých polštářků se dá poznat, že na odumřelém bukovém dřevě je zdravý les.
• Na dřevě buku ji lze snadno přehlédnout nebo zaměnit za jiné dřevnatky, třeba za Hypoxylon howeanum. Pro české houbaře proto platí, že spolehlivé určení druhu vyžaduje mikroskop.