Laccaria laccata

Popis

Lakovka obecná je malá houba s kloboukem širokým 1–6 cm, lososové, masově růžové, oranžové nebo rezavě hnědé barvy. Za vlhka je zbarvená výrazněji a má rýhovaný okraj; za sucha vybledá a působí matně. Pod kloboukem jsou řídké, tlusté lupeny podobné barvy a třeň je štíhlý, často zkroucený a vláknitý.

Roste od června do listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, na jejich okrajích, v parcích a občas v trávě, obvykle v rozptýlených skupinách. V Polsku je velmi hojná. Její vzhled je velmi proměnlivý, odtud anglický název „deceiver“ (klamačka).

Ke sběru jsou vhodné pouze klobouky; třeně jsou tuhé a houževnaté. Snadno se zaměňuje za jiné malé hnědavé houby, včetně jedovatého Cortinarius semisanguineus, který má husté lupeny a rezavě hnědý výtrusný prach. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 1–6 cm; v mládí klenutý se zavinutým okrajem, později plochý, nakonec uprostřed propadlý, často s vlnitým, zprohýbaným okrajem. Barva oranžová, rezavě hnědá, masově růžová, lososová nebo cihlově červená, zřídka oranžově ocelová nebo olivově ocelová; za sucha zřetelně světlejší a matná. Hygrofánní: za vlhka je na okraji průsvitně rýhovaný, za sucha nevykazuje žádné viditelné rýhování.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny řídké, nepravidelné, široce přirostlé nebo mírně sbíhavé, lososové nebo načervenalě hnědé, podobné barvě klobouku; věkem bělavé od usazujících se výtrusů.

Třeň

Výška 2–10 cm, tloušťka 3–10 mm, válcovitý, štíhlý, často zkroucený, vláknitý, tuhý a houževnatý. Barva stejná jako klobouk. Na bázi bílé mycelium. Bez prstenu.

Dužnina

Tenká; v klobouku bledě načervenalá, ve třeni intenzivněji růžová. Chuť a vůně nevýrazné. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy kulaté až široce eliptické, ostnité (ostny dlouhé až 2 µm), o průměru 7–10 µm. Basidie 4výtrusé.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba. Tvoří mykorhizu s stromy, včetně jehličnanů z čeledi borovicovitých, bukovitých a břízovitých, a také s lískou; často se vyskytuje ve velkém počtu ve lesních školkách. Považována za pionýrský druh. Roste na chudých půdách, také na vřesovištích.

Rozšíření. Rozšířená v Severní Americe (jižně po Mexiko a Kostariku), Asii a Evropě, také v Severní Africe a Austrálii. Velmi hojná a rozšířená v Polsku: v různých typech lesa, na jejich okrajích, v parcích, občas v trávě a na bezlesých místech. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu; preferuje chladné počasí.

S čím se dá zaměnit?

• Laccaria proxima (lakówka okazała) — Větší plodnice, lupeny obvykle růžové, klobouk jemně šupinatý; roste ve vlhčích stanovištích. Výtrusy užší a oválnější.
• Laccaria bicolor (lakówka dwubarwna) — Báze třeně s fialovým myceliem.
• Cortinarius semisanguineus (polsky: zasłonak purpurowoblaszkowy) — Husté lupeny a rezavě hnědý výtrusný prach. Jedovatý druh.
• Laccaria fraterna, Laccaria amethysteo-occidentalis — Druh z mimoevropských oblastí, podobný L. laccata; jejich odlišení vyžaduje mikroskopické znaky a znalost rozšíření.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří lakovka obecná k vůbec nejhojnějším houbám, se kterými se lze běžně setkat od nížin až po horské polohy v jehličnatých i listnatých porostech.
• České rodové jméno lakovka vzniklo podle jejího vzhledu za deštivého počasí, kdy klobouk získává lesklý povrch připomínající čerstvý lak.
• V tuzemských lesích bývá kvůli výrazné proměnlivosti svého vzhledu při vysychání často zaměňována za zcela jiné druhy drobných pavučinců nebo vláknic.