Neolentinus lepideus

Popis

Pilovka šupinatá (Neolentinus lepideus) má klobouk obvykle 5–11 cm široký, krémový až světle hnědý, pokrytý tmavohnědými šupinami uspořádanými soustředně. Lupeny jsou bílé a sbíhají na třeň, který je pod prstencovou zónou pokrytý tmavými šupinami a u báze tmavne do hněda nebo do černa. Dužnina voní nasládle, po anýzu, a rychle houževnatí; u starších plodnic je pružná jako dřevo.

Roste od června do listopadu, jednotlivě nebo ve shlucích, na odumřelém jehličnatém dřevě, hlavně na borovici a modřínu: na pařezech, kořenech, trámech, sloupech a železničních pražcích. Vyskytuje se v lesích, ale také ve městech a na dalších místech s dřevěnými konstrukcemi.

Od podobných druhů se odlišuje růstem na jehličnatém dřevě, šupinatým kloboukem a třeněm a anýzovou vůní. Druh je nejedlý, proto jej nesbírejte ke konzumaci.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr obvykle 5–11 cm, až asi 13 cm. V mládí kuželovitý nebo vypouklý, později plochý s tupým hrbolem nebo uprostřed mělce vkleslý; okraj zůstává dlouho podvinutý. Povrch suchý a matný, krémový a bělavý až světle hnědý, pokrytý přitisklými tmavohnědými šupinami uspořádanými soustředně – uprostřed větší a hustší, směrem k okraji jemnější.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny široké, bílé, široce přirostlé až sbíhavé na třeň (až k prstencové zóně), s vlnitými, pilovitými ostřími. Ve stáří mohou lupeny červenavě tmavnout.

Třeň

Výška 3–7 cm (až asi 12 cm), tloušťka do 2 cm, válcovitý nebo kuželovitý, plný a pružný. Bělavý povrch nad prstencovou zónou (u mladých exemplářů s plstnatým obalem, v některých popisech s prstencem) je hladký a pod ní je pokrytý tmavými šupinami; báze je hnědá až černohnědá. Ve stáří může třeň červenavě zbarvit.

Dužnina

Bělavá; u mladých exemplářů měkká, u starších tvrdá, pružná a dřevnatá. Vůně nasládlá, po anýzu; chuť nevýrazná. Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, válcovité až elipsoidní, asi 8–15 × 3,5–5 µm (popisy udávají různé rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof na odumřelém dřevě, hlavně jehličnatém (borovice, modřín), méně často na listnatém. Roste na pařezech, kořenech, popadaných kmenech, trámech, sloupech a železničních pražcích. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva (tzv. mokrou hnilobu konstrukčního řeziva); snáší ošetřené dřevo, včetně dřeva ošetřeného kreosotem. Je důležitým rozkladačem dřeva v lese, ale také škůdcem stavebního dřeva.

Rozšíření. Celá severní polokoule (Evropa, Severní Amerika); udáván také ze Západního Kapska v Jižní Africe. V Polsku není vzácný v jehličnatých a smíšených lesích, na jehličnatých kulturách a v pozměněných stanovištích: na železničních pražcích, ve městech a dokonce v uhelných dolech. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu (v Severní Americe od května do listopadu).

S čím se dá zaměnit?

• Neolentinus ponderosus — Bez částečného závoje, a proto bez prstence na třeni.
• Pleurotus levis — Roste na listnatém dřevě; klobouk více chlupatý, bez šupin.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České jméno houby je hřib... ne – správně: troudnatec šupinatý? Nikoli; používá se název „outkovka šupinatá“ nebo „pařezník šupinatý“, a právě slovo „šupinatý“ odkazuje na tmavé šupinky na klobouku i třeni.
• V Česku se často objevuje na železničních pražcích, sloupech a trámech, takže ji lze potkat i mimo les, například na nádražích a podél tratí.