Porodaedalea pini

Popis

Outkovka borovicová je tvrdá, dřevnatá kloboukovitá choroš rostoucí na kmenech živých jehličnanů. Plodnice je vytrvalá, až 20 cm široká, kopytovitého nebo konzolovitého tvaru, s soustředně rýhovaným a popraskaným povrchem, který s věkem tmavne z hnědé až téměř do černé. Okraj je ostrý, u mladých exemplářů kaštanově zbarvený, a spodní strana je pórovitá, s drobnými póry, žlutohnědá, u starších rezavá. Dužnina je korkovitá a dřevnatá a velmi tvrdá.

Roste hlavně na starých borovicích, obvykle poměrně vysoko na kmeni, nejčastěji ve starých parcích a porostech. V Polsku se vyskytuje od poměrně běžného po vzácný, podle regionu. Protože je vytrvalá, je vidět po celý rok. Přítomnost plodnic znamená, že uvnitř kmene se vyvíjí hniloba, která strom oslabuje a může způsobit jeho převrácení nebo zlomení.

Od podobných chorošů se odlišuje hlavně hostitelem: Phellinus chrysoloma roste na smrku, jedli a modřínu, zatímco Phellinus igniarius a Phellinus tremulae rostou na listnatých stromech. Jako nejedlá houba se nesbírá.

Poznávací znaky

Klobouk

Vytrvalá plodnice chorošovitého typu, připojená k substrátu bokem; roste jednotlivě nebo v malých skupinách, často srostlá. Mladé jsou konzolovité nebo půlkruhovité, později kopytovité, v průřezu obvykle trojúhelníkové. Až 20 cm široká a 8 cm vysoká. Povrch soustředně zonovaný, s drobnými hrbolky a rýhami, často hluboce radiálně popraskaný. Barva zpočátku hnědá nebo zelenohnědá, později téměř černá; když je porostlá řasami, může být celadonově zelená. Okraj obvykle ostrý a rovný, kaštanově zbarvený u mladých exemplářů, sterilní v šířce asi 0,5–1 mm; mladé plodnice mají rezavě žluté chloupky, které u starších opadávají.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Pórovitý (rourkatý). Rourky 3–10 mm dlouhé; plodnice může mít několik vrstev rourek oddělených dužninou. Hymenofor je u mladých plodnic šedožlutý nebo žlutoolivový a u starších rezavý. Póry nepravidelné: oválné, hranaté, protáhlé nebo mírně bludišťovité, obvykle 0,2–0,7 mm, někdy až 3 mm; okraje pórů celistvé, u mladých jemně chlupaté. Mladé, rostoucí plodnice mají světle žlutohnědou spodní stranu a okraj.

Třeň

Bez třeně – plodnice je přisedlá, připojená bokem ke kmeni.

Dužnina

Stejnorodá, korkovitá a dřevnatá, velmi tvrdá, 5–15 mm tlustá, barvy rezavě skořicové až kaštanové. Plodnice vydává silnou houbovou vůni. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Spory (bazidiospory) vejčité, hyalinní, ve starších hymenoforech lehce nažloutlé, hladké, neamyloidní; velikost 4,5–6 (7) × 3,5–5 µm. Barva výtrusného prášku: bez údajů.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Parazit jehličnanů způsobující skvrnitou hnilobu (v anglicky psané literatuře známou jako red ring rot nebo white speck) – rozklad ligninu v jádrovém dřevě i v bělu. K infekci dochází pouze prostřednictvím bazidiospor šířených větrem, které klíčí na ranách stromů (ulomené větve, poranění kmene, požáry, těžební zásahy). Od infekce do objevení se plodnic obvykle uplyne od několika let do asi 20 let. Houba přezimuje jako mycelium v nemocných nebo odumřelých stromech. V příčném řezu kmenem tvoří hniloba kruh, prstence nebo půlměsíce; zpočátku je světle růžová nebo načervenalá, pak červená, nakonec světle kakaová, s důlky vyplněnými bílou celulózou; v závěrečném stadiu se dřevo mění v prach. Sahá až asi 4 m nad nejvýše položenou a asi 3 m pod nejníže položenou plodnici; dutiny vydlabané datly mohou upozorňovat na hnilobu. Hniloba snižuje hodnotu dříví a mechanicky oslabuje strom, ale rozložené kmeny slouží také jako hnízdiště pro ptáky a savce hnízdící v dutinách.

Rozšíření. Rozšířená v mírném pásu severní polokoule. V Polsku podle některých popisů poměrně běžná; Červený seznam z roku 2006 ji hodnotil jako vzácnou (R). Roste na živých stromech, hlavně na borovici lesní, méně často na borovici černé; uváděna také z jiných jehličnanů, včetně cypřišku Lawsonova, borovice Banksovy, douglasky, zeravu obrovského a jedlovce západního, a v Severní Americe také ze smrků, jedlí, modřínu a borovice pokroucené. Plodnice obvykle rostou poměrně vysoko na kmenech starších stromů, nejčastěji ve starých parcích a starých porostech. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Vytrvalá plodnice, viditelná po celý rok; údaje o období produkce spor nejsou k dispozici.

S čím se dá zaměnit?

• Phellinus chrysoloma (outkovka smrková) — Tvoří podobné plodnice, ale roste na smrku, jedli a modřínu, nikoli na borovici.
• Phellinus igniarius (ohňovec obecný) — Roste hlavně na listnatých stromech (včetně vrb), nikoli na jehličnanech.
• Phellinus tremulae (ohňovec osikový) — Roste na osice a jiných topolech, nikoli na jehličnanech.
• Fuscoporia ferruginosa a Fuscoporia gilva — Plodnice jsou obvykle rozlité nebo úzce konzolovité, rostoucí hlavně na listnatých stromech; rozdíly potvrzuje mikroskopické vyšetření.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se Porodaedalea pini (dříve Phellinus pini) obvykle jmenuje outkovka sosnová. Název odkazuje na to, že tvrdá outkovitá plodnice roste na kmenech borovic.
• Outkovka sosnová je u nás parazit, který napadá živé jehličnany, především staré borovice. Vyskytuje se spíše ve starších porostech a parcích a hlavně na stromech, které jsou už značně staré.
• Plodnice je dřevnatá, tvrdá a víceletá, takže ji na kmeni najdete po celý rok. Snadno se tak splete s jinými tvrdými outkovkami, například s outkovkou ohnivou (Phellinus igniarius) rostoucí na listnatých stromech. Na rozdíl od ní však roste na jehličnanech.