Stereum hirsutum

Popis

Pevník chlupatý (Stereum hirsutum) tvoří tenká, houževnatá, kožovitá plodnice o šířce několika centimetrů, často se překrývající jako střešní tašky v podobě malých polic. Svrchní strana je hrubě chlupatá, okrová nebo šedohnědá, s výraznými soustřednými pásy. Spodní strana je hladká, u mladých plodnic jasně žlutooranžová, s věkem blednoucí do okrova. Okraj je ostrý a zvlněný.

Roste celoročně na odumřelém dřevě, především listnáčů: na spadlých větvích a pařezech, ale také na plotech a dřevěných konstrukcích. V Polsku je velmi běžná; najdete ji v lesích, parcích a zahradách, od nížin po hory.

Od podobných pevníků ji odlišuje hladká, oranžovožlutá spodní strana, která po řezu nemění barvu. Na první pohled ji lze zaměnit s outkovkou pestrou, ta má však na spodní straně jemné póry. Je nejedlá.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice jednoleté, početné, 0,5–5 cm široké (popisy uvádějí různé rozmezí) a 1–2 mm tlusté; rozlitě rozprostřené, rozprostřené s odehnutým okrajem, drobně konzolovité nebo policovité, zvlněné, často se střechovitě překrývající nebo srůstající v širší police. K podkladu jsou přirostlé svrchní stranou, boky se vyhýbají ven; na svislých kmenech tvoří malé odstálé klobouky. Svrchní strana chlupatá, sametová, drsná až štětinatá, bělavá, okrově žlutá nebo šedorezavě hnědá, soustředně zonální a pruhovaná. Okraj ostrý, zvlněný.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Hladká (bez rourek, lupenů či ostnů). U mladých plodnic jasná, poté oranžovožlutá nebo okrová, u starších blednoucí do světle oranžovohnědé.

Třeň

Bez třeně; plodnice je přisedlá, přirostlá k podkladu.

Dužnina

Bělavá, po řezu nemění barvu; tenká, houževnatá, kožovitá až korkovitá, pokrytá tenkou kůrou viditelnou i pod lupou. Vůně a chuť nemají diagnostický význam; dužninu nelze ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy elipsoidně válcovité, hladké, bezbarvé (hyalinní), amyloidní, 4–8 × 2,5–3,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof způsobující bílou hnilobu dřeva. Roste především na odumřelém tvrdém dřevě listnáčů (např. olše, bříza, habr, buk, dub, lípa, líska, třešeň, slivoň), vzácně na jehličnanech (např. jedle); nejčastěji na spadlých větvích a pařezech. Vyskytuje se také na živých stromech, kde napadá poškozená místa kůry (mimo jiné patogen broskvoně), a na použitém dřevě: plotech, železničních pražcích, konstrukcích skleníků a ve vlhkých domech na podlahách a obkladech stěn. Plodnice parazitují jiné houby, mj. třásně oranžová (Naematelia aurantia) a Phaeotremella frondosa.

Rozšíření. Kosmopolitní: všechny kontinenty kromě Antarktidy (Severní Amerika, Evropa od Skandinávie po Středomoří a Britské ostrovy, Austrálie). V Polsku velmi běžná v celé zemi, od nížin po horní hranici lesa a dokonce i v pásmu kleče; jedna z nejčastějších hub na odumřelém dřevě. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Plodnice po celý rok.

S čím se dá zaměnit?

• Stereum gausapatum (choroš dubový krvácející) — Roste na dubu; plodnice zřetelně rozlitě rozprostřená nebo rozprostřená s odehnutým okrajem, hymenofor tmavší, čokoládově hnědý.
• Stereum subtomentosum (choroš žloutnoucí) — Plodnice přirostlá k podkladu bokem, dužnina po řezu žloutne; hymenofor nikdy není jasně žlutý ani oranžový, ale tmavší, okrový až kávově zbarvený.
• Stereum ochraceoflavum (choroš okrově žlutý) — Roste hlavně na tenkých větvičkách, nejčastěji dubu; plodnice menší a tenčí, hymenofor světle oranžovožlutý nebo hnědošedě okrový.
• Byssomerulius corium (síťovitka kožovitá) — Hymenofor je také hladký, ale někdy nepravidelně síťovitý nebo důlkovitý s póry; plodnice krémové, světle nažloutlé nebo našedlé.
• Trametes versicolor (outkovka pestrá) — Spodní strana s jemnými póry místo hladkého oranžového hymenoforu; svrchní strana pestrobarevná, nikoli hrubě chlupatá v okrových tónech.
• Stereum ostrea, Stereum rameale — Někdy uváděny jako podobné druhy; podrobné rozlišovací znaky vyžadují potvrzení.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se houba jmenuje pevnice chlupatá. Rodové jméno odkazuje na tuhou, kožovitou plodnici (řecky stereos = pevný) a druhové na chlupatý svrchní povrch.
• V Česku patří mezi nejběžnější dřevokazné houby. Roste po celý rok na odumřelém dřevě listnáčů, třeba na pařezech, spadlých větvích a starých dřevěných plotech, od nížin do hor. Není chráněná a na červeném seznamu nefiguruje.
• Zbarvené pásy na svrchní straně ji občas zaměňují s outkovkou pestrou. Pevnice ale má spodní stranu hladkou a oranžovožlutou, kdežto outkovka má na spodní straně drobné póry.