Chroogomphus rutilus

Popis

Slizák lepkavý má klobouk o průměru 4–15 cm, měděně hnědý, tlustý a masitý, za vlhka silně slizký a za sucha hladký a lesklý. Lupeny jsou řídké, tlusté, silně sbíhavé na třeň, zpočátku měděně šedé, pak tmavě purpurově hnědé. Třeň je dlouhý a měděně oranžový; po stlačení dužnina po nějaké době karmínově zčervená.

Roste na zemi v jehličnatých a smíšených lesích, pod borovicemi, jedlemi a borovicí klečí, od července do listopadu. V Polsku je hojný.

Nezkušení sběrači hub by ji neměli sbírat, protože si ji lze splést s vysoce jedovatými pavučinci (pavučinec plyšový a pavučinec výjimečný). Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–15 cm. Mladý klenutý s podvinutým okrajem, měděně hnědý, pak mírně vybledlý; starý spláštělý. Za vlhka silně slizký, za sucha hladký a lesklý; velmi tlustý a masitý. Mladé plodnice jsou obklopeny pavučinovitým závojem.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny velmi tlusté a řídké, často vidlené, silně sbíhavé na třeň; zpočátku měděně šedé, v dospělosti tmavě purpurově hnědé.

Třeň

Dlouhý, štíhlý, masitý, měděně oranžový až žlutohnědý, s jemným cik-cak vzorem z okrového závoje; v zaschlém stavu někdy se ztloustlou prstencovou zónou.

Dužnina

Oranžově žlutá, po stlačení po nějaké době karmínově zčervená; na bázi třeně chromově žlutá. Bez vůně nedoporučujeme ochutnávat dužninu jako identifikační metodu.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově černý. Výtrusy podlouhlé, elipsoidně vřetenovité, hladké, hnědavě žluté, 17–23 × 5,5–7 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza s borovicemi Pinus). Roste na zemi v jehličnatých a smíšených lesích, pod jedlí bělokorou, borovicí lesní a borovicí klečí.

Rozšíření. Široce rozšířená v Severní Americe a Evropě, s nalezišti také v Koreji a Japonsku. V Polsku hojná. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Chroogomphus helveticus (slizák švýcarský) — Klobouk plstnatý (ne slizký)
• Cortinarius rubellus (pavučinec výjimečný) a Cortinarius orellanus (pavučinec plyšový) — Vysoce jedovaté (smrtelně). Slizák lepkavý si s nimi méně zkušení sběrači hub občas pletou; pavučinci mají rezavě hnědý výtrusný prach a místo slizu pavučinovitý závoj (kortinu).
• Gomphidius glutinosus (slizák lepkavý) — Klobouk kluzký, fialově šedý až hnědý; slizák lepkavý není slizký a má červenohnědý klobouk.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se slizák lepkavý vyskytuje hojně v borových lesích od nížin až do hor, přičemž jeho podhoubí v půdě parazituje na podhoubí klouzků.
• V českém lidovém názvosloví si tato houba vysloužila trefná pojmenování jako „mazlák“ či „lepenec“, která odkazují na její za vlhka silně slizký povrch.
• V české přírodě bývá nezkušenými nálezci někdy zaměňován za některé druhy pavučinců, od nichž se však odlišuje tlustými, hluboce sbíhavými lupeny.