Coprinellus micaceus

Popis

Hnojník třpytivý má malý klobouk, obvykle 1–5 cm, žlutohnědý nebo plavý, zvoncovitý, s výraznými rýhami probíhajícími od okraje téměř do středu. Mladé plodnice jsou pokryté jemnými, bělavými, třpytivými zrnky, která připomínají drobečky slídy a déšť je snadno smyje. Třeň je bílý, křehký a uvnitř dutý, 3–10 cm dlouhý. S věkem lupeny tmavnou od bílé přes hnědou až po černou.

Roste od května do listopadu, obvykle v hustých trsech na pařezech a kořenech listnatých stromů, také na zakopaném dřevě, v zahradách, v parcích a podél cest. V Polsku je hojný. Po mnoha dnech deště nebo několik hodin po utržení se lupeny rozplývají v černou tekutinu podobnou inkoustu.

Nejlépe se dá zaměnit s jinými druhy rodu Coprinellus, zejména s druhem Coprinellus truncorum, od kterého je v terénu prakticky nemožné jej rozeznat, a s hnojníkem inkoustovým, který po požití s alkoholem vyvolává nepříjemné příznaky. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

V mládí vejčitý až válcovitý, 1–2,5 cm v průměru, poté zvoncovitý, někdy s širokým umbonem, nakonec rozložený a mírně vypouklý, 0,8–5 cm v průměru a několik centimetrů vysoký. Okraj rýhovaný, skládaný téměř do středu (rýhy odpovídají pozicím delších lupenů), u starších plodnic radiálně rozpraskaný a mírně obrácený nahoru. Barva žlutohnědá až plavá, často s tmavším středem, směrem k okraji bledší (krémová); klobouk je hygrofánní. Za mlada je pokrytý bělavými, třpytivými zrnky – zbytky vnějšího závoje, tvořeného bezbarvými, hladkými, kulovitými buňkami o průměru asi 25–65 µm (nejčastěji 40–50 µm). Zrna déšť snadno smyje, takže starší exempláře bývají hladké. Za vlhkého počasí se klobouk rozplývá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, k třeni úzce připojené, v mládí bílé, pak tmavě hnědé, nakonec černé; ostří zůstává dlouho bílé. Rozšiřování klobouku rozštěpuje lupeny podél středové roviny a trhá okraj na paprsky. Autolýza (rozplývání) začíná spodní částí lupenů dříve, než horní část zcela zčerná. Za vlhkého počasí se lupeny rozplývají v černou tekutinu nasycenou výtrusy; tento proces může začít již hodinu po utržení.

Třeň

Délka 3–10 cm, tloušťka 2–5 mm, po celé délce víceméně stejně tlustý, válcovitý, křehký, uvnitř dutý. Barva bílá, od báze může blednout do špinavě krémové. U mladých exemplářů jemně poprášený bělavým, sametovým povlakem, který časem mizí, takže třeň zůstává víceméně hladký a lesklý. Na bázi se někdy nachází rudimentární prsten – další zbytek vnějšího závoje.

Dužnina

Tenká, křehká, v třeni bílá, v klobouku hnědavá. Vůně a chuť nejsou výrazné. Dužnina by se neměla ochutnávat za účelem určování.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach tmavě hnědý až hnědočerný. Výtrusy 7–11 × 4–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí), červenohnědé až černé, hladké, v bočním pohledu mandlovité nebo vřetenovité, v čelním pohledu vejčité až mitriformní, čočkovité, s centrální, uťatou klíčící pór.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí na mrtvé organické hmotě: na pařezech, kmenech a kořenech listnatých stromů a na zakopaném dřevě. Preferuje spíše kůru, zejména sekundární floém, než samotné dřevo; v sukcesi dřevokazných hub se objevuje pozdě, na již změkchlém dřevě. Může žít také jako endofyt v pletivech zdravých stromů. Často k nalezení na narušených místech: podél cest a chodníků, v zahradách, na staveništích, na okrajích parkovišť; vyskytuje se také uvnitř budov v vlhkých místnostech na tlejícím dřevě. Plodnice rostou obvykle v hustých trsech, méně často jednotlivě; mycelium plodí opakovaně na stejném místě.

Rozšíření. Kosmopolitní druh: Evropa (včetně Turecka), Severní Amerika (až po Aljašku), Jižní Amerika, Asie, Afrika, Austrálie, Nový Zéland, Havaj. Hojný v Polsku, v lesích, zahradách a parcích. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. V Polsku od května do listopadu; v Evropě od května do prosince. Častější na jaře a na podzim, v období vyšší vlhkosti. Jedna plodnice dozrává v průměru za 5–7 dní.

S čím se dá zaměnit?

• Coprinellus truncorum — Také pokrytý třpytivými zrnky; v terénu prakticky nerozeznatelný, rozhoduje mikroskop (výtrusy elipsoidní se zaobleným pórem, spíše než mitriformní s uťatým). C. micaceus má být uprostřed klobouku hnědší a častěji růst v trsech.
• Coprinellus disseminatus — Menší; klobouk nemá třpytivá zrna, nýbrž jemné chloupky nebo malé šupinky; roste ve velmi velkém počtu na tlejícím dřevě, lupeny černají, ale nerozplývají se.
• Coprinellus angulatus — Obtížně rozeznatelný; povrch klobouku matný, ostří lupenů nejsou bílá; spolehlivé určování vyžaduje mikroskop.
• Coprinellus bisporus — Téměř totožný, ale bez nažloutlých zrnek na klobouku a s dvouvýtrusými basidiemi.
• Coprinellus xanthothrix — Žlutá, plstnatá báze třeně.
• Coprinopsis atramentaria — Větší, šedý, bez třpytivých zrn na klobouku; roste v hustých trsech na pařezech nebo zakopaném dřevě. Obsahuje koprin a po požití s alkoholem vyvolává nepříjemné příznaky.
• Psathyrella candolleana — Lupeny také tmavnou, ale klobouk nemá radiální rýhy.
• Mycena inclinata — Podobná barvou a roste v trsech na pařezech, ale má bílé lupeny a menší klobouk.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je hnojník třpytivý velmi hojným druhem, který nepodléhá žádné zákonné ochraně a běžně roste po celém území od lužních lesů až po městské parky.
• Na českém území dochází k jeho časté záměně s příbuzným hnojníkem domácím, přičemž k jejich spolehlivému rozlišení v terénu pouhé oko nestačí a je nutné mikroskopické vyšetření výtrusů.