Exidia nigricans

Popis

Černý rosolovitý houbovec (Exidia nigricans), anglicky „Warlock's butter“, je rosolovitá houba s černými, lesklými, svraštělými plodnicemi, obvykle o průměru několika centimetrů. Mladé plodnice jsou našedlé a kulovité nebo miskovité; s věkem se svrašťují jako mozek. Sousední plodnice splývají v nepravidelné černé shluky, které vypadají jako rozlitá hmota. Za sucha tvrdnou a smršťují se a po dešti opět nabobtnávají.

Roste po celý rok a nejvíce je vidět za vlhkého počasí. Vyskytuje se na odumřelých větvích listnatých stromů, často ještě přichycených, v různých typech lesů. V Polsku je běžná.

Od podobných rosolovitých hub se pozná podle plodnic splývajících ve větší shluky a podle jemně bradavčitého povrchu. Exidia pithya roste na jehličnanech a Exidia glandulosa tvoří oddělené, ostnité plodnice. Tyto druhy jsou si navzájem velmi podobné a jejich rozlišení může být obtížné.

Poznávací znaky

Klobouk

Typický klobouk chybí; plodnice je rosolovitá, zprvu šedá, kulovitá nebo miskovitá, o průměru až asi 5 cm, později svraštělá jako mozek. Horní povrch je jemně tečkovaný nebo bradavčitý, lesklý a tmavý: šedohnědý, sépiový až černý. Sousední plodnice splývají a tvoří rozlité, nepravidelné shluky až asi 30 cm velké. Každá plodnice je přichycena k substrátu svou bází. Za vlhka je měkká a průsvitně rosolovitá; po vysušení se stává tvrdou a krustovitou a po navlhčení opět nabobtná.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny, rourky ani ostny chybí; výtrusorodá vrstva (hymenium) pokrývá horní, svraštělý povrch plodnice.

Třeň

Třeň chybí; plodnice je přisedlá, svou bází přichycená ke dřevu.

Dužnina

Načernalá až hnědavá, průsvitná, rosolovitá, bez zápachu. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Barva výtrusného prášku: bez údajů. Výtrusy válcovité, zakřivené (klobásovité), hladké, asi 8–23 × 3–7 µm (popisy uvádějí různé rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rozkládající odumřelé dřevo; obvykle na odumřelých, dosud přichycených větvích listnatých stromů, méně často jehličnanů. Nějakou dobu přetrvává také na spadlých větvích a kmenech.

Rozšíření. Evropa (na severu až do zhruba 55,7° zeměpisné šířky) a Nový Zéland; její výskyt v Severní Americe je nejistý. Běžná ve střední Evropě a v Polsku. Vyskytuje se v různých typech lesů, častěji v nížinách; v polských horách dosahuje zhruba 1000 m n. m. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Plodnice se objevují po celý rok, zejména za vlhkého počasí.

S čím se dá zaměnit?

• Exidia pithya (polsky: kisielnica smołowata) — Plodnice jsou také černé a rosolovité, ale menší a ploché; roste téměř výhradně na jehličnanech.
• Exidia glandulosa (polsky: kisielnica trzoneczkowa) — Plodnice jsou jednotlivé, soudkovité nebo miskovité, zřídka splývající; vnější strana je pokryta ostny.
• Exidia friesiana — Povrch hladký, bez bradavek; roste jen na jehličnanech.
• Exidia truncata — Tvoří oddělené, kuželovité plodnice, které zřídka splývají.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se Exidia nigricans a příbuzné rosolovité houby lidově označují jako „ucho“ nebo „klihovka“, a to podle rosolovité, na dotek gumovité hmoty plodnic; české jméno „rosolovka černá“ vystihuje jejich rosolovitou konzistenci a černou barvu.
• V Česku roste houba celoročně na odumřelých, často ještě přichycených větvích listnatých stromů, zejména v listnatých a smíšených lesích. Je to hojný druh, který nepatří mezi chráněné ani ohrožené houby.
• Za sucha plodnice vyschnou do tvrdých černých škraloupků a po dešti znovu nabobtnají; v Česku se proto na ni často narazí v deštivém počasí, kdy je nejnápadnější.