Hebeloma crustuliniforme

Popis

Hebeloma crustuliniforme je běžná houba s krémovým, okrovým nebo rezavě žlutým kloboukem, obvykle o průměru 4–8 cm, hladkým, za deště slizkým. Má husté, šedohnědé lupeny, které se za vlhka pokrývají kapkami, a válcovitý, vláknitý třeň bez prstenu. Dužnina voní po ředkvičkách a je obvykle hořká.

Roste od května do listopadu pod břízami, duby a buky, v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v parcích, zahradách a u cest. V Polsku je velmi běžná.

Je jedovatá a nevhodná k jídlu; způsobí trávicí potíže. Dbejte opatrnosti při sběru bledých hub s hnědými lupeny a vůní po ředkvičkách.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–8 cm (popisy uvádějí 3–11 cm), výjimečně až 10 cm. Mladá polokulovitá nebo zvoncovitá se zavinutým okrajem, poté rozložená, zvlněná nebo na okraji zvednutá, v některých popisech s umbonem. Povrch klobouku hladký, krémový, okrový, plavý nebo rezavě žlutý; za vlhka slizký nebo hlenovitý, za sucha jen mírně lepkavý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, úzce připojení nebo vykrojené (v některých popisech také „zcela volné“), s roztřepenými ostřími; v mládí bledé, s věkem se měnící na šedookrové až hnědé. Za vlhka roní: na ostřích se objevují mléčné nebo čiré kapky.

Třeň

Výška 5–10 cm (popisy uvádějí 4–13 cm), tloušťka 1–2 cm, válcovitý, na bázi rozšířený, povrch vláknitý, v horní části občas pokrytý jemnými šupinkami. Bez prstene.

Dužnina

Bělavá krémová, v dolní části třeně tmavší. Vůně po ředkvičkách, chuť většinou hořká. Neochutnávejte ji; nikdy neochutnávejte dužninu hub podezřelých z toxicity.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach okrově hnědý. Výtrusy citrónovité (podle některých popisů eliptické), jemně bradavčité; velikost 3–9 × 5,5–7,5 µm (široké rozmezí, vyžaduje potvrzení).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba. Roste v listnatých i jehličnatých lesích a také v parcích, zahradách, na březích a v ruderálních stanovištích (kraje silnic, skládky). Vyhýbá se velmi vlhkým stanovištím. Mykorhizní partneři: bříza bělokorá, dub letní a zimní, bukvice lesní.

Rozšíření. Severní a Střední Amerika, Evropa, Austrálie, Japonsko a Korea (zaznamenána v 18 zemích). Velmi běžná ve střední Evropě a v Polsku. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od května do listopadu (v mírném podnebí, např. v Kalifornii, také v zimě).

S čím se dá zaměnit?

• Hebeloma radicosum (slzivka kořenující) — Výrazně kořenující třeň vyrůstající z tlejícího dřeva.
• Hebeloma sinapizans (slzivka hořčičná) — Mnohem větší klobouk, uprostřed zbarvený tmavěji než na okraji.
• Hebeloma insigne — Uvedena jako podobný druh; podrobné rozdíly – žádná data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se jedná o velmi hojný druh, jehož české rodové jméno slzivka je odvozeno od drobných kapek tekutiny připomínajících slzy, které se za vlhka tvoří na lupenech.
• V českých lesích, stromořadích i městských parcích často vyrůstá v nápadných čarodějných kruzích, přičemž může být v terénu snadno zaměněna za některé světlé druhy závojenek.