Heterobasidion annosum

Popis

Choroš kořenový (Heterobasidion annosum) je tvrdá, dřevnatá houba rostoucí těsně u země, na pařezech, kořenových krčcích a obnažených kořenech jehličnatých stromů. Plodnice má tvar konzoly nebo nepravidelné kůry, obvykle 5–10 cm v průměru, nahoře rezavě hnědá až tmavohnědá, matná a hrbolatá, s bílým okrajem. Spodní strana je bíle krémová, s velmi drobnými póry, které při poškození hnědnou. Dužnina je vláknitě korkovitá a s věkem dřevnatí.

Houba roste v jehličnatých a smíšených lesích, po celý rok, protože plodnice jsou vytrvalé. Patří k nejnebezpečnějším parazitům stromů v lesích: způsobuje hnilobu kořenů a kmene a strom, na kterém se objevily plodnice, je obvykle již odsouzen k zániku. Často se vyskytuje v ohniscích odumírajících stromů, zejména ve smrkových porostech.

Od jiných kloboukatých choroše podobného vzhledu se liší vytrvalou, tvrdou plodnicí s bílým okrajem, drobnými póry a místem růstu na kořenech jehličnanů. Dva příbuzné druhy rodu Heterobasidion, rostoucí hlavně na jedli a smrku, lze pouhým okem téměř nerozlišit. Druh je nejedlý.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice vytrvalá, trvanlivá, konzolovitá, policovitá, rozlitě odstávající nebo nepravidelná, často zvlněná; přirostlá bokem nebo bází. Roste jednotlivě nebo v malých skupinách, srostlých bázemi. Průměr obvykle 5–10 cm (popisy uvádějí také exempláře široké až asi 40 cm a silné 3,5 cm). Povrch matný, tvořící tenkou kůru, často hrbolatý a nerovný; barva rezavě hnědá až tmavě rezavě hnědá, ve střední části černohnědá, stářím černající. Rostoucí okraj bílý. Může se vyskytovat také rozlitá (resupinátní) forma, tvořená pouze bílou kůrou odpovídající spodní straně plodnice.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky bíle krémové, u starších exemplářů uspořádané ve vrstvách. Póry drobné, okrouhlé, sbíhavé, o průměru 0,2–0,4 mm (asi 3–4 na mm), bílé, při poškození snadno hnědnoucí.

Třeň

Třeň chybí; plodnice je přisedlá, přirostlá k substrátu bokem nebo bází.

Dužnina

Tloušťka 0,5–3 cm, světle dřevěné barvy, vláknitě korkovitá; za mlada pružná, ve stáří dřevnatá. Vůně nasládlá nebo výrazně houbová (popisy se liší). Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy neamyloidní, okrouhle elipsoidní, jemně tečkované, 5–6 × 4–4,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Nebezpečný parazit a saprotrof stromů, hlavně jehličnanů (smrk, borovice, jedle), méně často listnáčů (bříza, buk, dub). Způsobuje intenzivní hnilobu kořenů a báze kmene (bílou, mramorovanou a důlkatou). K nákaze dochází přes rány a čerstvě řezané plochy pařezů, na které dopadají větrem šířené výtrusy, a dále přes kořenové srůsty a kontakt zdravého a nemocného kořene; mycelium se v kořenech šíří přibližně o 0,1–2 m za rok. Největší škody působí ve smrkových porostech na bývalých zemědělských půdách. Preferuje neutrální nebo zásadité půdy a na kyselých je vzácný. Plodnice se obvykle tvoří po odumření stromu a na úrodných stanovištích se mohou objevit na živých stromech.

Rozšíření. Rozšířený v jehličnatých a smíšených lesích severní polokoule (Evropa, Asie, Severní Amerika); podle některých popisů také ve Střední Americe, Africe a Austrálii. V Polsku se vyskytuje v jehličnatých a smíšených lesích. Plodnice rostou nízko: na kořenových krčcích, pařezech, bázích kmenů a obnažených kořenech. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Plodnice jsou vytrvalé, proto je lze nalézt po celý rok; pohlavní výtrusy se uvolňují hlavně v létě. Přesné údaje o měsících nejsou k dispozici. Plodnice se objevují až 1,5–3 roky po nákaze.

S čím se dá zaměnit?

• Heterobasidion abietinum (choroš jedlový kořenový) — Roste hlavně na jedli, vzácně na smrku; plodnice vypadají velmi podobně a pro spolehlivé rozlišení je třeba znát hostitele a provést odborné vyšetření.
• Heterobasidion parviporum (choroš drobnopórý kořenový) — Roste hlavně na smrku, vzácně na jedli; plodnice lze makroskopicky těžko odlišit.
• Neoantrodia serialis — Plodnice světlejší a nažloutlé, nikoli rezavě hnědé až tmavohnědé s bílým okrajem.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se houba jmenuje kořenovník vrstevnatý. První část názvu odkazuje na to, že roste těsně u země na pařezech a kořenech, druhá na vrstvy rour, které jí přirůstají rok za rokem.
• V českých lesích patří k nejobávanějším houbovým škůdcům smrku. Způsobuje hnilobu kořenů a spodní části kmene, a proto ji lesníci znají hlavně jako chorobu smrkových monokultur, ne jako houbu, kterou by někdo sbíral.
• Na rozdíl od mnoha vzácných hub není v Česku chráněná ani ohrožená. Je rozšířená v jehličnatých lesích po celé zemi, a to i ve výše položených smrčinách.