Mutinus ravenelii

Popis

Smrdutka červená (Mutinus ravenelii) je podivná, štíhlá houba, která vyrůstá z bílého, hladkého „vejce“ o průměru asi 2 cm. Z vejce vyrůstá válcovitý sloupek, uvnitř dutý, obvykle 6–7 cm vysoký, směrem nahoru se zužující a špičatý. Spodní část je bělavá s malinovým nádechem, horní část je intenzivně malinově zbarvená a pokrytá olivově zelenou, slizovitou hmotou.

Roste od června do listopadu na půdě bohaté na humus: v parcích, zahradách, školkách, poblíž skládek odpadků a v křovinách, zejména pod vrbami, vzácně v lesích. Často se objevuje ve městech. Pochází ze Severní Ameriky a v Polsku je nepůvodním druhem.

Poznáte ji podle tvaru a pachu: slizovitá hmota na vrcholu páchne po zdechlině nebo výkalech a přitahuje mouchy. Podobné druhy smrdutek je bez zkušeností těžké rozlišit. Je nejedlá.

Poznávací znaky

Klobouk

Žádný typický klobouk. Mladé plodnice je vejčitého tvaru, asi 2 × 1,5 cm, uzavřená v bílém, hladkém peridiu. Vyvíjející se receptakulum protrhává peridium; někdy zůstává na vrcholu kousek roztrženého peridia jako malá čepička. Vrchol receptakula je špičatý a pokrytý slizovitou, olivově zelenou hmotou výtrusů (gleba), někdy s malým otvorem na vrcholu.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Žádné lupeny, rourky ani ostny. Hymenium tvoří plodnou část receptakula v jeho horní části, silně malinově zbarvenou, pokrytou olivově zelenou, slizovitou glebou se silným, velmi nepříjemným zápachem.

Třeň

Receptakulum (pseudostipes) válcovité, 6–7 cm vysoké, výjimečně až 10 cm, asi 1 cm tlusté; báze mírně zúžená, vrchol špičatý. Uvnitř duté. Spodní, sterilní část je bělavá s malinovým nádechem, někdy zcela bílá; horní, plodná část je intenzivně malinově zbarvená.

Dužnina

Receptakulum je uvnitř duté. Hmota výtrusů vydává silný zápach připomínající výkaly nebo hnijící maso. Dužninu není vhodné ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusy jsou obsaženy v olivově zelené, slizovité hmotě na vrcholu plodnice. Výtrusy hladké, elipsoidní, 4–6 × 1–3 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, roste na zemi na místech bohatých na humus: v parcích a zahradách, lesních školkách, na znečištěných křovinatých plochách a poblíž skládek odpadků, vzácně v lesích a křovinách (zejména pod vrbami). Zápach přitahuje hmyz živící se zdechlinou, na jehož nohy se výtrusy lepí; hmyz je roznáší na velké vzdálenosti.

Rozšíření. Synantropní druh pocházející ze Severní Ameriky, rozšiřující svůj areál. V Evropě poprvé zaznamenán v Německu v roce 1943; nyní je široce rozšířen a vyskytuje se také na Novém Zélandu. V Polsku poprvé pozorován v Krakově v roce 1965 (vlhká místa, půda bohatá na humus) a v přirozených stanovištích v roce 1987 v Kampinoském národním parku. Často se vyskytuje ve městech. V Polsku je to nepůvodní druh, není právně chráněn.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Mutinus elegans — Občas se s ní zaměňuje; rozlišovací znaky vyžadují potvrzení mykologem.
• Mutinus caninus — Občas se s ní zaměňuje; rozlišovací znaky vyžadují potvrzení mykologem.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku se Mutinus ravenelii jako nepůvodní druh šíří hlavně v teplejších oblastech a často se objevuje v městských parcích, zahradách a školkách, kam se dostává s přivezenou zeminou nebo mulčem.
• České jméno „hadovka Ravenelova“ vychází z vědeckého jména: druhové jméno ravenelii připomíná amerického mykologa, po němž je houba pojmenována, a rodové „hadovka“ odkazuje na štíhlý, prstovitý tvar plodnice.
• Nezkušení houbaři ji v Česku někdy zaměňují s jinými hadovkami, zejména s hadovkou psí (Mutinus caninus), od které se liší výraznější, malinově červenou barvou a růžovým zbarvením celé plodnice.