Phellinus igniarius

Popis

Phellinus igniarius (ohňovec obecný) je tvrdá, dřevnatá konzola, která roste bokem z kmene stromu, bez třeně. Je kopytovitého nebo polštářovitého tvaru, obvykle 5–25 cm široká a její povrch je šedý až načernalý, popraskaný a soustředně zonovaný; může být zelený od řas. Spodní strana se skládá z velmi jemných šedohnědých pórů a na příčném řezu je vidět rezavohnědá dřevnatá dužnina a několik vrstev rourek.

Lze ho vidět po celý rok, protože plodnice je vytrvalá a každou sezónu přidává novou vrstvu. Nejčastěji ho najdete na vrbách, ale také na břízách, olších, bucích, habrech a ovocných stromech, zejména v blízkosti vody, v křovinách a v sadech. V Polsku je velmi běžný. Způsobuje bílou hnilobu dřeva a oslabuje napadený strom.

Od podobného troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) se odlišuje tvrdší, tmavší dužninou a pevnějším připojením ke kmeni. Phellinus tremulae roste pouze na osice a Phellinus hartigii hlavně na jedlích. Je to nejedlá houba, takže není důvod ji sbírat.

Poznávací znaky

Klobouk

Vytrvalá, dřevnatá plodnice bez třeně (třeň je přítomen pouze v mladém stadiu); k substrátu je připojena bokem. Průměr obvykle 5–25 cm (výjimečně až 40 cm), tloušťka 2–15 cm (výjimečně až 20 cm). Tvar zpočátku cibulovitý, později plochý, kopytovitý nebo polštářovitý. Povrch šedý, s věkem tmavnoucí do černavého, tvrdý, často popraskaný, hladký nebo mírně semišovitý, soustředně zonovaný, někdy zelený od řas, které na něm rostou. Okraj široký, zaoblený. Každou sezónu přirůstá nová vrstva; plodnice může mít až několik desítek (asi 80) ročních přírůstkových zón.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourkatá. Rourky uspořádané v mnoha vrstvách, každá 2–7 mm dlouhá, barvy plodnice nebo světlejší, tmavohnědá. Póry velmi jemné, kulaté, šedohnědé, 4–6 na mm. Staré vrstvy rourek jsou často zarostlé mladšími a nevypuštěné spory jsou na příčném řezu vidět jako hnědé skvrny.

Třeň

Chybí (přisedlá plodnice).

Dužnina

Dřevnatá, zonovaná, od tmavé rezavě hnědé po kaštanově hnědou; tvrdá, s věkem a vysycháním ještě tvrdnoucí, ve vlhku měknoucí. Vůně výrazně houbová, chuť hořká. Dužnina se po působení KOH zbarvuje černě. Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý až bělavý. Výtrusy bezbarvé, 4–6,5 × 4–5,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Stromová houba způsobující bílou hnilobu dřeva (rozklad ligninu a celulózy). Napadá živé listnaté stromy, nejčastěji vrby, také břízy, olše, buky, habry a ovocné stromy. Hniloba dřevo oslabuje, a proto v takových místech datli ochotně vyhloubí hnízdní dutiny.

Rozšíření. Severní Amerika, Evropa, Asie a Kanárské ostrovy. V Polsku velmi běžný, v nížinách a nižších horských polohách: v lužních lesích a křovinách, podél potoků, v sadech, zahradách a různých lesích. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Vytrvalá plodnice (10–15 let i více), viditelná po celý rok; každý rok se tvoří nová vrstva rourek.

S čím se dá zaměnit?

• Fomes fomentarius (troudnatec kopytovitý) — Dužnina měkčí a světlejší, plodnice je ke kmeni připojena méně pevně.
• Phellinus tremulae (ohňovec osikový) — Roste pouze na osice.
• Phellinus hartigii (ohňovec jedlový) — Roste hlavně na jedlích.
• Fulvifomes robiniae a druhy rodu Fomitiporia — Podobné vytrvalé, dřevnaté plodnice; jejich rozlišení vyžaduje mikroskopické znaky a znalost hostitele.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Hub sbíjivý (Phellinus igniarius) se v češtině jmenuje troudnatec obecný nebo také troudnatec ohnivý a název „troud“ odkazuje na to, že se tvrdé dřevnaté plodnice dříve používaly jako troud k rozdělávání ohně.
• Troudnatec obecný se v Česku vyskytuje roztroušeně v nížinách i pahorkatinách, nejčastěji na vrbách v lužních lesích, u řek a rybníků, a také na starých stromech v parcích a alejích.
• Jeho tvrdé, vytrvalé plodnice zůstávají na kmeni celoročně, takže je v Česku vidět i uprostřed zimy, kdy jiné houby dávno zmizely.
• Tento troudnatec se v Česku často zaměňuje s troudnatcem ohňovým a dalšími příbuznými druhy rodu Phellinus, které se od sebe rozlišují hlavně podle hostitelského stromu.