Psilocybe semilanceata

Popis

Lysohlávka kopinatá je malá luční houba s kloboukem o průměru 1–2 cm, kuželovitým nebo zvonkovitým, obvykle s výrazným špičatým hrbolem na vrcholu, připomínajícím frygickou čapku. Vlhký klobouk je olivově hnědý až světle hnědý, kluzký a rýhovaný, za sucha slámově zbarvený. Lupeny jsou zprvu světle hnědé, poté tmavnou do fialově hnědé a třeň je velmi tenký, dlouhý, ohebný a často zvlněný.

Roste od srpna do října na otevřených plochách: pastvinách, loukách, v trávě a mechu, často na vlhkých místech spásaných kravami nebo ovcemi. V Polsku není příliš běžná a nejčastěji se nachází na horských loukách (hale) a v podhůří. Vyskytuje se jednotlivě nebo v malých skupinkách o několika exemplářích.

Obsahuje psychoaktivní látky (psilocybin) a její držení je v Polsku zakázáno. Snadno se také zaměňuje s jinými malými hnědými travními houbami, mezi nimiž jsou nebezpečně jedovaté druhy. Charakteristickými znaky jsou tmavé lupeny, ostrý hrbol a dlouhý, houževnatý třeň, ale nestačí to k bezpečnému určení. Tuto houbu nesbírejte ke konzumaci.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 0,5–2,5 cm, výška 0,6–2,2 cm; ostře kuželovitý až zvonkovitý, obvykle s výrazným hrbolkem na vrcholu a s věkem se neroztahuje do plochy. Okraj je zprvu podvinutý, později rovný nebo dokonce mírně nahoru ohnutý. Hygrofánní: za vlhka od okrové a světle hnědé po tmavě kaštanovou, uprostřed tmavší, často s olivovým nebo modrozeleným nádechem, paprskovitě rýhovaný; za sucha bledě slámový až žlutohnědý. Povrch je hladký a kluzký, za mokra lepkavý díky tenké rosolovité slupce, kterou lze stáhnout; po oschnutí slupka zbělá a již ji nelze stáhnout.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

15–27 lupenů, široké, středně husté, úzce přirostlé až téměř volné. U mladých plodnic světle hnědé, s věkem tmavnou do tmavě šedé až fialově hnědé (tabákově hnědé), s bledším ostřím. Tenká, pavučinovitá zástěra rychle mizí; někdy zanechává na třeni prstencovou zónu ztmavlou výtrusy.

Třeň

Výška 3–15 cm (popisy uvádějí různé rozmezí), tloušťka 1–3,5 mm; třeň tenký, ohebný, válcovitý, dutý, často zvlněný, obvykle k bázi mírně ztloustlý. Barva bledě okrová až žlutohnědá, podobná klobouku nebo mírně světlejší; povrch hladký nebo podélně vláknitý.

Dužnina

Tenká, blanitá, za sucha béžová, za vlhka šedohnědá. Vůně a chuť slabá nebo moučná (popisy se liší). Poškozené nebo stárnoucí části plodnice mohou modrat. Dužinu byste neměli ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach tmavě fialově hnědý. Výtrusy podlouhle elipsoidní až vejčité, 10,5–15 × 6,5–8,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, živí se odumírajícími kořínky trav, v zamokřených polích je také spojena se šáchorovitými rostlinami; neroste přímo na trusu. Preferuje úrodné, kyselé půdy, zejména pastviny hnojené kravským nebo ovčím hnojem. Může tvořit sklerocia. V laboratorních studiích potlačovala růst jiných půdních hub a oomycety Phytophthora cinnamomi.

Rozšíření. Rozšířena v mírném pásu severní polokoule, považována za původní v Evropě; zaznamenána také v Severní Americe (zejména na západním pobřeží), v Chile, na Novém Zélandu a v Austrálii (kam mohla být zavlečena). V Polsku není příliš běžná, především na horských loukách (hale) a v podhůří. V Polsku není druhově chráněna.

Tvorba plodnic. Od srpna do října; jednotlivě nebo v malých skupinkách o několika kusech. V teplejším pobřežním klimatu plodí až do začátku zimy.

S čím se dá zaměnit?

• Psilocybe strictipes — Štíhlý lučnní druh, který se makroskopicky liší tím, že na klobouku nemá výrazný hrbolek.
• Psilocybe pelliculosa — V terénu prakticky nerozlišitelná; liší se menšími výtrusy, 9–13 × 5–7 µm.
• Inocybe geophylla (vláknice zemní) — Jedovatá (muskarin). Bělavá plodnice s hedvábitým kloboukem, lupeny žlutohnědé až bledě našedlé, výtrusný prach špinavě žlutohnědý.
• Cortinarius rubellus (pavučinec plamenný) — Vysoce jedovatý druh, který poškozuje ledviny; byl popsán případ záměny s lysohlávkou kopinatou, který skončil transplantací ledviny. Určení vyžaduje jistotu; nelze se spoléhat na podobnost.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se tato jedovatá houba vyskytuje především v horských a podhorských oblastech, například v Krkonoších, na Šumavě nebo v Jeseníkách na vlhkých spásaných loukách.
• Český druhový název kopinatá je odvozen od specifického tvaru klobouku připomínajícího hrot kopí, v českém lidovém slangu se jí pak běžně přezdívá lyska.
• V tuzemské přírodě hrozí její záměna s jinými drobnými travními druhy hub, především s jedovatými kropenatci či helmovkami.