Strobilomyces strobilaceus

Popis

Šiškovec černý se dá snadno poznat: klobouk o šířce až 15 cm je pokryt tlustými, překrývajícími se, šedohnědými, vlnatými šupinami, kvůli nimž vypadá jako šiška. Spodní strana se skládá z velkých, hranatých pórů, které jsou u mladých exemplářů bělavě šedé, poté šedohnědé až černošedé. Třeň je velmi tuhý a rovněž chlupatý. Poškozená dužnina a rourky červenají, poté černějí.

Roste od léta do podzimu v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, pod buky, v horách také pod smrky a jedlemi. V Polsku je vzácný, častěji se nachází v horách na jihu země.

Druh je pod částečnou ochranou, takže sběr je omezen předpisy. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); u mladých exemplářů polokulovitý, poté klenutý až spláštělý, se zavinutým, chlupatým okrajem. Pokrytý charakteristickými, překrývajícími se, tlustými, vzpřímenými, vlnatými trsy (šupinami), šedohnědými s tmavšími špičkami. Povrch suchý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé až 14 mm, přirostlé nebo sbíhavé; barva od bělavé u mladých exemplářů po šedohnědou (někdy s načervenalým nádechem) u starších. Póry hranaté, poměrně velké, světle šedé, s věkem černající; u mladých exemplářů pokryté bělavě šedým závojem, jehož zbytky zůstávají na okraji klobouku. Poškozené rourky nejprve červenají, poté černo-fialově.

Třeň

Tloušťka 1–3 cm, výška až 15 cm; válcovitý, mírně se zužující směrem ke klobouku, velmi tuhý. Barva podobná klobouku, pokrytý četnými vatovitými, šedohnědými trsy. Pod kloboukem mizející prsten (popisovaný také jako tlustý, vzestupný nebo pouhé pásky zbytků závoje). Při poškození červená.

Dužnina

Dužnatá, někdy suchá a pružná, v třeni dřevnatá. U mladých exemplářů bělavá, při poškození červená, poté hnědne do tmavě hnědé až černošedé. Chuť a vůně slabá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach purpurově hnědý (popisovaný také jako černošedý). Výtrusy kulovité až elipsoidní, povrch síťovitě ozdobený; velikost 9–15 × 8–12 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba; s bukem, v horách také se smrkem a jedlí. Roste jednotlivě nebo ve skupinách v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, častěji v nižších horách.

Rozšíření. Evropa, Severní Amerika (východ), Asie (Írán, Tchaj-wan, Korea, Japonsko, Čína), Západní Afrika; v některých popisech také Jižní a Střední Amerika. V Polsku vzácná, častěji v horách jižního Polska. Červený seznam 2006: R (vzácná). Ochrana: částečná od roku 2014 (Dz.U. 2014 položka 1408), dříve přísná.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu (od července do října).

S čím se dá zaměnit?

• Strobilomyces confusus — Klobouk o něco menší, s menšími, tuhými šupinami; výtrusy s nepravidelnými hřebeny částečně tvořícími síť. Severoamerický druh.
• Strobilomyces dryophilus — Klobouk matně šedo-růžový až růžově béžový, výtrusy s úplnou sítí. Severoamerický druh.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém názvosloví si šiškovec černý vysloužil trefná pojmenování jako lesní dědek, čertův hřib nebo hastroš, která odkazují na jeho neobvykle tmavý a rozcuchaný vzhled.
• V České republice je tento druh zapsán v Červeném seznamu hub jako téměř ohrožený taxon a jeho nálezy jsou soustředěny zejména do zachovalejších bučin a smíšených lesů v pahorkatinách.
• Pro české houbaře představuje šiškovec díky svému specifickému klobouku připomínajícímu starou borovicovou šišku zcela nezaměnitelný druh, který nemá v naší přírodě věrného dvojníka.