Stropharia aeruginosa

Popis

Límcovka měděnková má klobouk o průměru 2–8 cm, pokrytý slizem s intenzivní modrozelenou barvou, s bílými šupinami poblíž okraje. S věkem barva bledne do žlutookrové a za suchých dnů se klobouk stává hladkým a lesklým. Lupeny jsou zpočátku bělavé, pak fialově modré, nakonec čokoládově hnědé. Třeň je bílý nebo bledě béžový a pod křehkým, rychle mizejícím prstenem je pokryt bílými šupinami.

Roste ve skupinách od září do listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, v parcích, v zahradách na štěpce a podél cest, na půdě a na mrtvém dřevě. V Polsku je hojná.

Odlišuje se od druhu Stropharia caerulea, který má modřejší, méně slizký klobouk a růžovější lupeny.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–8(10) cm; v mládí klenutý, poté zvoncovitý až plochý, s věkem se širokým umbem. Povrch je pokryt vrstvou slizu, zpočátku intenzivně modrozelenou nebo modravě zelenou, s bílými šupinami (zbytky závoje), zejména poblíž okraje. S věkem nebo po smytí slizu barva bledne do žlutooranžové, často v skvrnách, nejprve uprostřed, a nakonec zelenomodrý nádech zcela mizí. Za suchého počasí klobouk ztrácí sliz a stává se hladkým a lesklým. Pokožka klobouku jde snadno oloupat.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, k třeni přirostlé; u mladých plodnic zakryté závojem. Zpočátku bělavé, pak fialově modré až hlinitohnědé, nakonec čokoládově hnědé. Ostří lupenů bílé, práškovité.

Třeň

Výška do asi 8 cm, tloušťka do 1 cm, válcovitý, uvnitř dutý. Barva bledě béžová, bělavá nebo bledě zelenavá, časem hnědnoucí. Prsten v polovině výšky, křehký, hnědavý až černavý, brzy mizící. Pod prstenem je třeň pokryt jemnými bílými vlákny nebo šupinami.

Dužnina

Zelenavě bílá, pak krémová, poměrně pevná. Chuť a vůně nevýrazná (podle některých popisů mírně palčivá). Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach fialově hnědý (hnědě fialový). Výtrusy elipticko-vejčité, asi 7–10 × 4–5,5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí na půdě, na mrtvém dřevě, v opadu listí a na štěpce; tvoří skupiny mnoha plodnic. V Polsku roste nejčastěji pod buky, méně často pod jedlemi. Ochotně se vyskytuje na mulči z dřevní štěpky v zahradách a parcích.

Rozšíření. Severní Amerika, Evropa (včetně Velké Británie) a Írán. V Polsku hojná až poměrně hojná: listnaté a jehličnaté lesy, parky, travnaté lesy, okraje cest. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. V Polsku obvykle od září do listopadu (podle některých popisů od jara do podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Stropharia caerulea (polsky: pierścieniak białoniebieski) — Klobouk modřejší, lupeny růžovější, méně slizký.
• Stropharia pseudocyanea — Menší a jemnější, roste v travnatých biotopech, prsten velmi prchavý.
• druhy rodu Psilocybe — Při poškození modrají a mají třeň bez šupin.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém jazyce vděčí za své druhové jméno měděnková nápadnému zbarvení klobouku, které připomíná měděnku neboli typickou modrozelenou patinu na měděných předmětech a střechách.
• Na území České republiky roste běžně po celém státě, a proto nepatří mezi druhy chráněné zákonem ani není zapsána v národním Červeném seznamu ohrožených hub.
• V českých lesích dochází k její časté záměně s velmi podobnou límcovkou modrou, která však postrádá tak zřetelný prstýnek a husté bílé šupinky na spodní části třeně.