Suillus variegatus

Popis

Hřib strakoš je rourkatá houba s kloboukem o průměru 5–14 cm, zprvu nažloutlým nebo olivovým a plstnatým, později okrově hnědým až oranžovým. Rourky pod kloboukem jsou tmavě olivové a po stlačení modrají. Třeň je válcovitý, žlutohnědý a bez prstenu. Dužnina je pevná, nažloutlá a po rozříznutí může mírně modrat.

Roste v jehličnatých lesích, hlavně pod borovicemi, na vřesovištích a na vlhkých místech, od léta do podzimu. V Polsku je hojný.

Podobné jsou klouzek kravský, který má širší, složené rourky, a hřib peprný, který je menší a ostré chuti. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–14 cm (popisy uvádějí různá rozmezí). Mladé jsou polokulovité s podvinutým okrajem, poté polštářovité s ostrým okrajem. Barva žlutá, žlutošedá, olivová až špinavě oranžová, později okrově hnědá až světle oranžová (podle některých popisů rezavá až žlutohnědá). Pokožka je za mlada plstnatá a pýřitá, s věkem hladší, za vlhka lepkavá; od dužiny se odděluje obtížně.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dosti krátké, za mlada žluté nebo světle oranžové, později tmavě olivové; při stlačení nejprve modrají, poté hnědnou. Póry zaoblené, podobné barvy jako rourky (podle některých popisů okrové, poté skořicové). Póry jsou menší, tmavě olivové a nesbíhavé na třeň, na rozdíl od klouzku kravského.

Třeň

Výška 4–10 cm, tloušťka 2–4 cm; válcovitý, hladký, na bázi ztluštělý. Barva žlutá nebo žlutohnědá s lehce načervenalým nádechem, směrem nahoru žlutější. Bez prstenu.

Dužnina

Pevná, světle žlutá nebo světle oranžová, pod povrchem třeně citronově žlutá. Po rozříznutí místy mírně modrá. Chuť nevýrazná (podle některých popisů lehce kovová), vůně výrazná: podle některých popisů připomíná jehličí, podle jiných je nepříjemná, jako u pestřece (Scleroderma).

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý nebo oříškově hnědý (popisy uvádějí různé barvy). Výtrusy hladké, vřetenovité, 7,5–12 × 3–5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, spojená s borovicemi (podle některých popisů dvoujehlicovými), často mezi vřesem a jinými rostlinami milujícími kyselou půdu na písčitých půdách. Roste v jehličnatých lesích, na vřesovištích a na vlhkých místech.

Rozšíření. Rozšířen v Evropě, Severní Americe, také v Jižní Americe a Japonsku. V Polsku hojný. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu (podle některých popisů: na konci léta).

S čím se dá zaměnit?

• Suillus bovinus (klouzek kravský) — Má větší póry (u klouzku kravského složené, široké, sbíhavé na třeň) a nemá charakteristickou vůni; hřib strakoš má plstnatý klobouk a menší, tmavě olivové póry.
• Chalciporus piperatus (hřib peprný) — Mnohem menší, s ostrou, pepřovou chutí.
• Boletinus cavipes (hřib dutonohý) — Častěji v horách; má dutý třeň, mizející prsten a husté vlákno.
• Suillus tridentinus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk oranžový až rezavý s tmavšími vlákénky, póry oranžové; pod modříny, hlavně na vápenitých půdách v horách. Nesbírejte.
• Suillus sibiricus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk žlutý s hnědavými skvrnami, třeň s hnědými tečkami; roste pouze pod borovicí limbou (v Polsku v Tatrách). Nesbírejte.
• Suillus flavidus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Malý, světle žlutý, slizký, s rosolovitým prstenem; na rašeliništích pod borovicí, mezi rašeliníkem. Nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Klouzek strakatý se v Česku jmenuje právě „strakatý“ podle skvrnitého, olivově hnědého a žlutavého zbarvení hlavně mladého, jemně plstnatého klobouku.
• V českých lesích roste nejčastěji v borových porostech na písčitých a chudých půdách, kde bývá k vidění od léta do podzimu a patří k běžným druhům.
• V Česku není zvláště chráněný a v Červeném seznamu hub nepatří mezi ohrožené druhy, protože je v borech poměrně hojný.