Xerocomellus chrysenteron

Popis

Hřib žlutomasý (v polštině dnes nazývaný suchogrzybek złotopory) má matný, suchý, jemně plstnatý klobouk, hnědý až olivově hnědý, široký 3–10 cm. Za suchého počasí pokožka praská v políčka a v trhlinách je vidět načervenalá nebo bledá dužnina. Spodní stranu tvoří široké, hranaté, žlutozelené póry, které při doteku modrají. Třeň je těsně pod kloboukem žlutý, níže obvykle načervenalý nebo hnědavý.

Roste od června do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích a parcích, hlavně pod buky, borovicemi a duby. V Polsku je velmi hojný.

Ne vždy je lze spolehlivě odlišit bez mikroskopu. Plodnice rychle červiví a měknou, plesnivé by se neměly jíst. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm; v mládí klenutý nebo polokulovitý, poté sploštělý, někdy mírně vmáčklý. Pokožka suchá, matná, jemně plstnatá, hnědá, žlutohnědá, často s olivovým nádechem, také ocelově šedá, červenohnědá nebo tmavě hnědá. V suchu praská v políčka a odhaluje dužninu od bělavé po načervenalou (podle některých popisů je pod pokožkou světle červená vrstva).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky zpočátku bledě žluté, později zelenožluté nebo olivově zelené, pod tlakem modrající. Póry stejné barvy, široké, hranaté, někdy hnědavě skvrnité, pod tlakem modrající.

Třeň

Výška 4–13 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 1–2 cm, většinou válcovitý, ke bázi se zužující, často ohnutý. Těsně pod kloboukem žlutý, jinak obvykle s červeným nebo hnědým nádechem (podle některých popisů dole pokrytý korálově červenými vlákny), často s podélnými vlákny. Bez prstence.

Dužnina

U mladých exemplářů tuhá, později měkká, vodnatá a rychle se rozkládající. V klobouku žlutá, při poškození zpočátku modrá, poté červená; ve třeni dospělých exemplářů hnědočervená. Vůně slabá, chuť poněkud kyselá. Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědavě olivový nebo olivový. Výtrusy úzce elipsoidní nebo vejčitě vřetenovité, hladké, 12–14 × 4–5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba; roste na zemi pod bukem, borovicí lesní, duby (letním, zimním, červeným). Plodnice často napadá hřibomilka Hypomyces chrysospermus (plesnivé nejsou k jídlu).

Rozšíření. Hojný v celé severní polokouli v mírném pásmu, v Polsku velmi hojný; v jehličnatých i listnatých lesích, parcích. Zavlečen na Nový Zéland. Může být méně hojný, než se myslí, protože bývá zaměňován s nedávno uznaným druhem Boletus cisalpinus. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu (podle některých popisů od začátku léta do poloviny zimy).

S čím se dá zaměnit?

• Xerocomellus porosporus (hřib sépiový) — Žádná načervenalá barva v trhlinách pokožky a na třeni; spolehlivě odlišitelný pouze podle výtrusů (uťatých).
• Xerocomus subtomentosus (suchohřib plstnatý) — Jasnější žluté póry; klobouk u starších exemplářů nepraská v políčka a dužnina při stlačení nemodrá.
• Xerocomellus pruinatus (hřib sametový) — Tmavší klobouk, tužší dužnina, plodí pouze na podzim
• Imleria badia (hřib hnědý) — Klobouky jsou podobné; hřib hnědý má klobouk za vlhka lepkavý a póry se zbarvují modrošedě.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je tato houba všeobecně známá pod lidovým názvem babka, který odkazuje na její typicky rozpraskanou pokožku klobouku připomínající vrásky staré ženy.
• V českých lesích se řadí k nejběžnějším hřibovitým houbám vůbec a vyskytuje se v hojném počtu od nížinných doubrav až po horské smrčiny.
• Čeští houbaři ji v terénu běžně zaměňují za velmi podobné příbuzné druhy, například za hřib sametový nebo hřib uťatovýtrusý, přičemž jejich přesné rozlišení bývá často možné až pod mikroskopem.