Agaricus bitorquis

Popis

Pečárka opásaná je zavalitá, bělostná pečárka s tvrdou, kompaktní dužninou, kloboukem o velikosti 4–10 cm (až 15 cm) se zavinutým okrajem a krátkým, tlustým třeňem. Nejlépe se pozná podle mohutného, dvojitého prstene na třeni. Lupeny jsou zpočátku bledě růžové, poté tmavě hnědé až černé a vůně je příjemně mandlová.

Jak už název napovídá, roste hlavně v obcích a městech: v parcích, zahradách, u cest, ve spárách dlažby a dokonce proráží asfalt. V Polsku je poměrně běžná. Plodnice bývají často špinavé od země a často dospívají pod povrchem.

Městská stanoviště představují riziko: houba kumuluje těžké kovy (např. olovo), proto ji nesbírejte u silnic ani na znečištěných místech. Pokud máte o druhu pochybnosti, zejména u mladých plodnic s bílými lupeny, nesbírejte jej ani nekonzumujte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–10 cm, dokonce 15 cm (podle některých popisů až 18 cm). V mládí polokulovitý, u starších plochý nebo dokonce s propadlým středem. Okraj přesahuje přes lupeny a dlouho zůstává zavinutý. Povrch hladký a suchý, někdy rozpukaný v políčka, bělostný, po tření nemění barvu (podle některých popisů s věkem mírně žloutnoucí), často špinavý od země. Někdy zbytky závoje na okraji.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, úzké, volné; zpočátku bledě růžové, poté čokoládově hnědé, nakonec černavě hnědé; ostří bílé a vločkaté.

Třeň

Krátký a tlustý, válcovitý nebo kyjovitý, se zúženou bází, plný a tvrdý; výška 3–11 cm, tloušťka 1–4 cm. Povrch hladký nebo vlnatý, bělostný. Charakteristický mohutný dvojitý prsten: horní tlustý, nálevkovitý, dolní tenčí, suknénkovitý (odtud druhové jméno); barva od bílé po bledě okrovou. Na bázi tlusté obalující podhoubí.

Dužnina

Tvrdá a velmi kompaktní, bílá, po poškození nemění barvu nebo mírně růžoví. Vůně příjemná, mandlová; chuť oříšková (podle některých popisů mírná, typicky houbová). Dužinu divoce rostoucích exemplářů neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach čokoládově hnědý. Výtrusy eliptické, hladké, 5–7 × 4–5,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof, rostoucí jednotlivě nebo v malých skupinách v zahradách, parcích, u cest, v křovinách s bezem, ve spárách dlažby a dokonce i ve staré, poškozené omítce. Plodnice často dospívají pod zemí, prorážejí asfalt a dlaždice. Často roste tam, kde se v zimě používá posypová sůl.

Rozšíření. Evropa, Asie, Severní Amerika, Austrálie. V Polsku poměrně běžná (do roku 2003 bylo hlášeno 8 lokalit), zejména v obcích a městech. Není právně chráněna; objevuje se na seznamu hub schválených k prodeji (položka 42 Ministerstva zdravotnictví). Komerčně pěstována od roku 1968 jako alternativa k Agaricus bisporus.

Tvorba plodnic. Žádná data (anglický název „spring agaric“ naznačuje jaro, ale měsíce nejsou uvedeny).

S čím se dá zaměnit?

• Agaricus bisporus (žampión hnědý) — Divoká forma je tmavší, hnědavá, s prstenem, který lze stáhnout; pečárka opásaná má dvojitý prsten. Mikroskop je spolehlivě odlišuje: čtyřvýtrusé basidie u Agaricus bitorquis, dvouvýtrusé u Agaricus bisporus.
• Agaricus campestris (pečárka polní) — Má pouze jediný, křehký prsten a roste na loukách, nikoli na dlažbách.
• Agaricus bernardii — Často se s ní zaměňuje; voní po solance (mořský zápach).
• Mladé smrtelně jedovaté muchomůrky (např. Amanita virosa) — Muchomůrky mají na bázi třeně pochvu a bílé lupeny.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je známá i pod lidovým či starším názvem pečárka chodníková nebo městská, který si vysloužila svou schopností v tuzemských obcích prorazit i asfalt na okrajích cest.
• Na českém Červeném seznamu hub tento druh nefiguruje, jelikož se v nižších a teplejších polohách napříč celou republikou vyskytuje zcela běžně.