Agaricus campestris

Popis

Žampion polní je bílý nebo šedavě okrový žampion s kloboukem širokým 5–11 cm, hedvábně vláknitým, za sucha často popraskaným. Lupeny jsou růžové, pak čokoládově hnědé až černé a bílý, tenký prstenec na třeni často není trvalý. Dužnina je bílá a na řezu místy růžoví.

Roste od května do října na loukách, pastvinách, trávnících a polích, zejména tam, kde je hnůj. Po teplých deštích mohou plodnice vyrůst během jediného dne. Polské rčení „růst jako houby po dešti“ je spojeno s jeho vzhledem. Kvůli příliš intenzivnímu hnojení louk ho ubývá.

Nejnebezpečnější chybou je záměna velmi mladých plodnic s bílými lupeny za smrtelně jedovatou muchomůrku jízlivou; muchomůrka má na bázi třeně pochvu a vždy bílé lupeny. Takové otravy se staly, i ve Francii. Také ho odlišujte od žampionu zápašného, který žloutne a voní po fenolu. Při sebemenší pochybnosti ho nesbírejte ani nekonzumujte. Nesbírejte ho ani na trávnících vystavených pesticidům.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–12 cm (popisy uvádějí různá rozpětí). Mladý zavřený, téměř kulovitý, pak polokulovitý, nakonec rozložený na plocho. Okraj šupinatě popraskaný, povrch hedvábně vláknitý, na vrcholu s řídkými, přitisknutými hnědými šupinami. Barva zpočátku bílá, později šedavě okrová. Za sucha svrchní povrch praská v políčka. Pokožka se snadno loupá. Při zatlačení žloutne nebo hnědne (starší plodnice).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, od třeně volné. Bílé pouze u velmi mladých, zavřených plodnic; rychle růžoví, pak jsou stále tmavší: čokoládově hnědé až černohnědé, u starých fialově černé od výtrusů.

Třeň

Výška 4–8 cm, tloušťka 1–2 cm, válcovitý, plný, snadno oddělitelný od klobouku. Bíťý blanitý prstenec vysoko na třeeni, málo trvalý, u starších plodnic mizející (podle některých popisů jednoduchý, tenký). Povrch hladký, bílý, u starších hnědavý; horní část bývá narůžovělá. Báze třeně bez pochvy.

Dužnina

Bílá nebo vodnatě růžová, na řezu místy růžovějící (podle některých popisů špinavě červenohnědá, na rozdíl od žampionu zápašného, u kterého žloutne). Nad lupeny často šedý nádech, na bázi třeně oranžová. Chuť příjemná, mírná, vůně mírně houbová.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach černohnědý až tmavě hnědý. Výtrusy elipsoidní, hladké, tlustostěnné. Velikost 5,5–10 × 4–6 µm (popisy uvádějí různá rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof na loukách, pastvinách, trávnících, silničních příkopech a polích, nejčastěji na mírně hnojených místech (např. kde se pasou krávy), a zvláště oblibuje koňský hnůj. Zřídka v lese. Roste jednotlivě, v malých skupinách nebo v čarodějných kruzích.

Rozšíření. Na všech kontinentech kromě Antarktidy, také na mnoha ostrovech. V Evropě je rozšířený a poměrně hojný, ale jeho počty klesají kvůli nadměrnému hnojení louk. V Polsku není zákonem chráněný; objevuje se na seznamu hub schválených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví položka 41). Plodnice rostou velmi rychle po silném dešti.

Tvorba plodnic. Od května do října (podle některých popisů od pozdního léta).

S čím se dá zaměnit?

• Amanita virosa (muchomůrka jízlivá), Amanita hygroscopica a jiné smrtelně jedovaté muchomůrky — Smrtelné chyby se týkají zejména velmi mladých, zavřených plodnic s dosud bílými lupeny. Muchomůrky mají vždy bílé lupeny, bělavý výtrusný prach a třeň obklopený na bázi pochvou; žampiony mají lupeny, které rychle růžoví, a hnědý výtrusný prach. Je vhodné prozkoumat celou bázi třeně a sousední mladé plodnice.
• Agaricus xanthodermus (žampion zápašný) — Nejedlý, způsobuje žaludeční potíže; dužnina po poškození žloutne (zejména na bázi třeně), vůně připomíná fenol.
• Agaricus arvensis (žampion ovčí) — Často roste mimo lesy, prstenec na třeni se šupinami, vůně anýzová nebo mandlová, lupeny zrají přes bledě šedavě růžovou.
• Agaricus bitorquis (pečárka opásaná) — Klobouk vždy holý a dvojitý prstenec na třeni.
• Agaricus bisporus (žampión hnědý) — Mladé exempláře se špatně rozeznávají; pomáhá místo původu (pěstovaný), mikroskop je spolehlivě odliší.
• Bílé strmělky na trávníkech — Mohou být toxické; mají bledý výtrusný prach a sbíhavé lupeny.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Na českých loukách a pastvinách vytváří podhoubí pečárky polní nápadné soustředné formace, kterým se v tuzemském folklóru odedávna říká čarodějné kruhy.
• V České republice nepodléhá pečárka polní žádné zákonné ochraně a není zařazena ani na Červený seznam hub, protože se na travnatých stanovištích po celém území vyskytuje zcela běžně.