Bjerkandera adusta

Popis

Outkovka šedohnědá (Bjerkandera adusta) je tenká, kožovitá choroš rostoucí na dřevě. Plodnice jsou 2–10 cm široké, polokruhovité nebo rozlité, sametové a svraštělé, okrově hnědé až šedohnědé, s světlým, bělavým okrajem, který se u starších exemplářů mění na šedočerný. Rostou ve skupinách, jedna nad druhou jako tašky na střeše. Spodní strana má velmi jemné póry, od bělavých po tmavě šedohnědé, které při dotyku tmavnou. Na příčném řezu je mezi rourkami a světlou dření vidět šedočernavá linie.

V Polsku je běžná v listnatých a smíšených lesích, na kmenech, pařezech a odumřelých větvích, nejčastěji buku. Plodnice lze nalézt po celý rok.

Je nejedlá. Od podobné Bjerkandera fumosa se odlišuje tenčí dření a šedou spodní stranou s póry, které tmavnou.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice jednoleté, polokruhovité, rozlité nebo rozlité s odhrnutým okrajem, přisedlé k podkladu bokem. Šířka 2–10 cm, tloušťka do cca 1 cm. Rostou obvykle ve skupinách a střechovitě se překrývají, přičemž tvoří shluky pokrývající až 5 m plochy. Povrch mírně sametový nebo chlupatý, svraštělý, od okrově hnědého po šedohnědý. Okrajová zóna je výrazně světlejší, bělavá, u starších plodnic šedočerná.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourkatý (rourky a póry). Rourky 4–6 mm dlouhé, zřetelně kontrastující se světlou dření a oddělené od ní šedočernavou linií viditelnou na příčném řezu. Póry malé, kulaté, 4–6 na mm. Barva od bělavé po tmavě šedohnědou; rourky při stisku tmavnou.

Třeň

Třeň chybí; plodnice je přisedlá k podkladu bokem.

Dužnina

Bělavá nebo krémová, tenká, kožovitá a ohebná. Vůně slabá, lehce nakyslá. Dřeň by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach slámově žlutý. Výtrusy neamyloidní, elipsoidní, na jedné straně zploštělé a zúžené, 4–5,5 × 2–3 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, který rozkládá celulózu a lignin ve dřevě a způsobuje bílou hnilobu. Někdy napadá i poškozené stromy (poraňový parazit). Roste na tlejících kmenech a pařezech, především listnatých stromů, zvláště často na buku; na jehličnanech velmi vzácně (mj. Abies, Larix, Picea). Zaznamenána také na javorech, olších, břízách, habrech, lískách, jasanech, dubech, topolech, vrbách, bezu a mnoha ovocných stromech.

Rozšíření. V Polsku běžná v různých typech listnatých a smíšených lesů. Rozšířený druh, často nalézaný na mrtvém dřevě. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Plodnice jsou přítomny po celý rok.

S čím se dá zaměnit?

• Bjerkandera fumosa (polsky: szaroporka odymiona) — Má tlustší dřeň a bělavě žlutavý, nikoli šedý hymenofor, který se při stisku jen mírně zbarvuje do hněda. Popisy uvádějí tmavou linii v dřeni při bázi rourek; je třeba ji posuzovat na příčném řezu.
• Některé druhy rodů Stereum a Trametes — Vzhledem připomínají outkovku šedohnědou; chybějí jim však šedé póry tmavnoucí při stisku a šedočernavá linie mezi rourkami a dření.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V české mluvě se Bjerkandera adusta označuje jako „outlkovka osmahlá“ – druhové jméno odkazuje na osmahlý, jakoby ožehlý vzhled plodnic, zejména u starších, tmavnoucích okrajů.
• Outlkovka osmahlá je v Česku velmi běžný dřevokazný druh listnatých a smíšených lesů, který najdete i v parcích, sadech a na pařezech podél cest, takže patří mezi houby, na které narazíte téměř kdekoli.