Boletus edulis

Popis

Hřib smrkový (Boletus edulis), neboli porcino, má klobouk obvykle o průměru 6–25 cm, od bělavého u mladých plodnic přes pískový až po světle a tmavě hnědý. Na spodní straně má rourky, nikoli lupeny: nejprve bílé, pak nažloutlé a olivově zelené. Třeň je tlustý, soudkovitý nebo kyjovitý, světlý, v horní části s jemnou síťkou. Dužnina je bílá, pevná, s oříškovou chutí a po rozříznutí obvykle nemění barvu.

Roste od května do listopadu v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích, nejhojněji pod smrky, zejména v horách. Objevuje se jednotlivě nebo v malých skupinách, někdy v kruzích.

Nejsnáze se zaměňuje s hřibem žlučníkem: ten má rourky, které růžovějí, tmavou vystouplou síťku na třeni a velmi hořkou chuť a jeho dužnina se při dotyku zbarvuje do hněda. Před konzumací zkontrolujte rourky, síťku a barvu dužniny. Staré, houbovité exempláře je lepší nechat v lese.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 6–25 cm (může dosáhnout 30 cm i více). Za mlada polokulovitý, poté vypouklý, polštářovitý a u starých plodnic rozlámaný do šířky. Barva u mladých plodnic bílá, poté písková, světle hnědá až tmavě hnědá (vzácně karmínová), okraj často světlejší. Povrch matný, může být svraštělý, hladký a po dešti a u starších plodnic lepkavý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 8–30 mm dlouhé, snadno oddělitelné od dužniny klobouku, u třeně vykrojené. Póry malé, zaoblené (asi 2–3 na mm), při poškození nemění barvu. U mladých plodnic bílé nebo krémové, jako by vyplněné vatou (hyfy), s věkem se mění na nažloutle olivové, žlutozelené a olivově zelené.

Třeň

Výška 5–20 cm, tloušťka 1,5–10 cm. Bílý, šedavě bílý nebo pískový; u mladých plodnic vypouklý a hluboce zapuštěný v zemi, později kyjovitý nebo soudkovitý. S jemnou bělavou nebo světle hnědou síťkou, nejvýraznější v horní části. Bez prstenu.

Dužnina

Obvykle bílá, méně často krémová nebo písková, pod pokožkou klobouku červenohnědá; u mladých plodnic tvrdá, u starých houbovitá. Na vzduchu obvykle nemění barvu (popisy uvádějí, že někdy mírně hnědne nebo růžovět). Vůně příjemná, chuť jemná, oříšková.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý. Výtrusy vřetenovité až elipsoidní, hladké, 12–18 × 4,5–7 µm (popisy uvádějí různé rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba s mnoha druhy stromů; v Polsku hlavně se smrkem, ale také s borovicí, jedlí, bukem, dubem a dalšími. Preferuje středně staré porosty; ve starších jehličnatých porostech ustupuje hřibu kaštanovému. Tvoří rhizomorfy; aby se hyfy mohly spojit s kořeny, jsou v půdě potřebné bakterie rodu Pseudomonas. Pěstování plodnic se dosud pro úzkou symbiózu nezdařilo.

Rozšíření. Severní polokoule: Evropa a Severní Amerika; zavlečen na Nový Zéland a do jižní Afriky. V Polsku často v horách, méně často v nížinách, kolem velkých měst obvykle vzácný. Není právně chráněn; v roce 1992 byl na červeném seznamu s kategorií V, ve vydání z roku 2006 již ne. Je na seznamu hub schválených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví) v Polsku.

Tvorba plodnic. Nejčastěji od května do listopadu, výjimečně také v prosinci.

S čím se dá zaměnit?

• Tylopilus felleus (hřib žlučník) — Rourky časem růžovějí, dužnina při dotyku hnědne a třeň má vystouplou, tmavou síťku na světlém pozadí. Velmi hořký, nejedlý; může způsobit žaludeční potíže.
• Boletus aereus (hřib bronzový) — Téměř shodný, klobouk výrazně tmavší.
• Boletus reticulatus (hřib dubák) — Obvykle popraskaná pokožka klobouku a tmavší třeň s výraznější síťkou; obvykle roste pod duby a buky.
• Boletus pinophilus (hřib borový) — Klobouk a třeň červenohnědé; roste pod borovicemi.
• Rubroboletus satanas (hřib satan) — Červený třeň, při poškození modrá. Jedovatý.
• Butyriboletus regius (hřib královský) — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk růžový až růžovočervený, rourky a póry jasně žluté, třeň žlutý s jemnou žlutou síťkou, dužnina žlutá. Nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku se hřibu smrkovému (Boletus edulis) říká lidově „kral“ nebo „král“, což odkazuje na jeho postavu a postavení mezi houbami; v běžné řeči se také často zkracuje na „hřib“, jako by žádný jiný nebyl pravý.
• V Česku je hřib smrkový hojný hlavně v horských a podhorských smrkových lesích, například v Krkonoších, na Šumavě nebo v Beskydech, a objevuje se od léta do podzimu.
• V Česku se hřib smrkový nejčastěji zaměňuje s hořkým hřibem žlučníkem (Tylopilus felleus), který se pozná podle růžovějších rourek a výrazné síťky na třeni, jež je tmavá a hrubá.