Chlorophyllum rhacodes

Popis

Bedla červenající je velká houba s kloboukem ve tvaru deštníku o šířce 8–15 cm, pokrytým odstávajícími hnědými šupinami. Bílé lupeny a pohyblivý prsten na třeni připomínají bedlu vysokou, ale třeň je hladký, bez cikcak vzoru a hlízovitě rozšířený na bázi. Charakteristické je červenání dužniny a třeně při poškození.

Roste na okrajích lesů, v parcích, na mýtinách a v zahradách a v Polsku je běžná. Mladé exempláře se snadno zaměňují za jedovaté druhy, zejména za jiné druhy rodu Chlorophyllum.

U některých lidí vyvolává zažívací potíže a kvůli podobnosti s jedovatými druhy se její sběr nedoporučuje. Nesbírejte ji, pokud si nejste jisti druhem.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 6–20 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); v mládí kulovitý nebo vejčitý, starší ve tvaru deštníku, zploštělý. Pokožka šedohnědá nebo hnědá, pokrytá vláknitými, soustředně uspořádanými, tmavšími, jasně odstávajícími šupinami na bledém podkladu.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny bílé, volné, občas s kapkami tekutiny; po zaschnutí olivově zelenkavé; při tlaku červenají.

Třeň

Výška 5–20 cm, tloušťka 1–3 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); hlízovitě rozšířená na bázi, téměř hladká, bez páskování (bez cikcak vzoru), zpočátku bílá, časem hnědnoucí, při poškození červenající. Bíły prsten pod kloboukem, pohyblivý po třeni.

Dužnina

Bělavá, při poškození mění barvu na oranžovo-ochrovou až načervenalou (podle některých popisů načervenalou nebo vínově červenou, při řezu s pronikavou vůní). Chuť mírná; podle některých popisů bez vůně. Neochutnávejte dužninu neidentifikovaných hub.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý (zelený u C. molybdites). Výtrusy hladké, elipsoidní, 9–12 × 6–7 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof. Roste na okrajích lesů, v parcích, na lesních mýtinách, v listnatých i jehličnatých lesích; podle některých popisů preferuje stín a vyhýbá se otevřeným pastvinám a polím.

Rozšíření. Severní Amerika, Evropa (běžná ve střední Evropě včetně Polska), Nový Zéland; podle některých popisů také jižní Afrika (pro skupinu druhů). V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Žádná data.

S čím se dá zaměnit?

• Chlorophyllum molybdites — Silně jedovatý, v Polsku dosud nezaznamenaný, ale šířící se v Evropě; mladé plodnice vypadají totožně. Výtrusný prach zelený (starší lupeny mírně nazelenalé), zatímco u C. rhacodes je bílý.
• Chlorophyllum brunneum (polsky: czubajnik ogrodowy), Chlorophyllum olivieri (polsky: czubajnik ponury), Chlorophyllum venenatum — Často zaměňován za C. rhacodes; C. brunneum a C. venenatum jsou podle některých popisů jedovaté. Rozlišovací znaky – žádná data.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Třeň s cikcak (páskovaným) vzorem, dužnina při poškození nemění barvu, šupiny na klobouku méně odstávající, obvykle větší a častěji na otevřených prostranstvích.
• Macrolepiota konradii (polsky: czubajka gwiaździsta) — Menší; klobouk uprostřed nepotrhaný, šupiny přitisklé, třeň světle hnědý s jemnými šupinami, dužnina ve třeni růžoví, pak pomalu hnědne.
• Leucoagaricus nympharum (polsky: pieczareczka borowa) — Štíhlejší, jemnější plodnice s bílými šupinami; dužnina bílá, při poškození jen mírně červenající.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří mezi hojně rozšířené druhy a její tradiční české jméno bedla červenající vzniklo díky charakteristické změně barvy dužniny, která na řezu rychle nabíhá do rezavě červených tónů.
• Tuzemští houbaři ji v přírodě nejčastěji zaměňují za bedlu vysokou, od níž se však liší hladkým třeněm bez tmavého hadovitého vzoru a výraznějším ztloustnutím na bázi třeně.
• V českých zemích není zařazena mezi chráněné druhy ani do Červeného seznamu hub, jelikož se napříč celou zemí běžně vyskytuje od nížin až po podhorské polohy, zejména v jehličnatých lesích na bohaté vrstvě opadu.