Clitopilus prunulus

Popis

Mechovka obecná je bílá nebo bělavě šedá houba s kloboukem širokým 3–10 cm, který se věkem stává nálevkovitým, se zavinutým okrajem. Pokožka klobouku je suchá a matná, jako semiš. Lupeny sbíhají hluboko na třeň, zpočátku jsou bílé, potom růžové; výtrusný prach je růžový. Dužnina voní po čerstvě namleté mouce.

Roste od července do listopadu v listnatých a jehličnatých lesích, nejčastěji mezi mechy, na cestách, silnicích a mýtinách, téměř vždy ve skupinách. V Polsku je velmi hojná.

Snadno si ji lze splést s jedovatými bílými strmělkami a závojenkou olovovou, proto by ji měli sbírat jen velmi zkušení houbaři. Růžový výtrusný prach a vůně jsou rozhodující, ale nikdy ne jediný znak. V případě pochybností ji nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm; v mládí polokulovitý, potom klenutý s propadlým středem, nakonec nálevkovitý; okraj vždy zavinutý. Pokožka bílá nebo bělavě šedá (popisy uvádějí také až světle šedou, někdy nažloutlou), suchá, holá a matná, jako semiš, po dešti mírně slizká. Varieta var. orcellus má slizký klobouk a bílé zbarvení.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, nízké, různé délky, sbíhající poměrně hluboko na třeň; zpočátku bílé, později růžové (barva pochází z výtrusů).

Třeň

Výška 2–8 cm, tloušťka 4–18 mm (popisy uvádějí různá rozmezí); válcovitý, plný, někdy excentrický, vláknitě rýhovaný, oinovaný, směrem dolů se zužující. Bílé, někdy šedavé. Bez prstenu.

Dužnina

Bílá, měkká, pružná, nemění barvu. Chuť nevýrazná, vůně připomíná čerstvě namletou mouku (podle některých popisů také okurku). Neochutnávejte dužninu neznámých hub.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach růžový (růžový). Výtrusy široce vřetenovité, 9–14 × 5–6,5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof. Roste v listnatých a jehličnatých lesích, hlavně mezi mechy, na světlejších místech: na cestách, silnicích, mýtinách; podle některých popisů také na trávnatých stanovištích.

Rozšíření. Severní polokoule mírného pásma; také Střední Amerika a Austrálie (podle některých popisů). V Polsku velmi hojná. Není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu, téměř vždy ve skupinách.

S čím se dá zaměnit?

• Clitocybe phyllophila (polsky: lejkówka liściowa), Clitocybe rivulosa (polsky: lejkówka rozlana), Clitocybe dealbata — Jedovaté bílé strmělky s bílým výtrusným prachem, nikoliv růžovým. U mechovky obecné jsou lupeny silně sbíhavé, růžové; vůně moučná; lupeny se od klobouku oddělují snadněji; C. rivulosa je luční druh, mechovka obecná spíše lesní.
• Entoloma sinuatum (závojenka olovová; polsky: dzwonkówka trująca) — Silně jedovatá. Vyznačuje se silně sbíhavými, růžovými lupeny mechovky obecné a charakteristickou vůní.
• Lyophyllum connatum (polsky: kępkowiec białawy, Leucocybe connata) — Často zaměňovaná; výtrusný prach bílý. Podrobnosti – žádné údaje.
• Clitocybe subconnexa, Cuphophyllus angustifolius, Leucocybe candicans — Potenciální dvojníci; podrobné rozdíly – žádné údaje.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých zemích se pro mechovku obecnou vžilo lidové označení „mlynářka“ nebo „moučnice“, které vzniklo díky jejímu specifickému pachu připomínajícímu čerstvě pomleté obilí.
• Na celém území České republiky roste tento druh hojně od nížin až po horské polohy a není zařazen na národní Červený seznam ani chráněn zákonem.
• V tuzemské mykologické praxi je mechovka známa častým rizikem záměny se závojenkou olovovou nebo bělavými strmělkami, které sdílejí podobný odstín klobouku i lesní stanoviště.