Cortinarius caperatus

Popis

Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus) je středně velká houba s kloboukem širokým 4–12 cm, okrově béžovým až kožovitě žlutým, zřetelně vrásčitým a pokrytým bělavými vlákny, u mladých jedinců šedofialovým. Má rezavě hnědé lupeny a plný třeň s bělavým, blanitým prstenem a mírně hlízovitou bází.

Roste od července do října ve smrkových a borových lesích na chudých, kyselých, písčitých půdách, často mezi mechy a dutohlávkami. V Polsku je hojná pouze v některých oblastech.

Lze ji zaměnit za jiné pavučince a za vláknici červenavou, která je silně jedovatá. Proto se tento druh nedoporučuje nezkušeným sběračům hub. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–12 cm; v mládí vajíčkovitý až polokulovitý, poté široce zvonovitý, u starších plochý s tupým hrbolem. Povrch vrásčitý a rýhovaný, za sucha na okraji popraskaný, pokrytý bělavými vlákny (mládež „ojíněná“). Zpočátku šedofialový nebo šedavý, s zbytky závoje na okraji; poté kožovitě žlutý až béžově hnědý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, vykrojené (přirostlé), u mladých plodnic hliněně žluté, pak rezavě hnědavé; zpočátku zakryté bílým závojem.

Třeň

Výška 4–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 1–3 cm. Válcovitý, plný, na bázi hlízovitě rozšířený. Barva od bělavé přes krémovou po okrovou. Má úzký, bělavě žlutavý prsten (zbytek cortiny), nad nímž je třeň vlocnatý, pod ním vláknitý a rýhovaný. Prsten je klíčovým určovacím znakem, ale u starých exemplářů může vymizet.

Dužnina

Bílá nebo bledě krémová. Chuť nevýrazná, vůně neurčitá (podle některých popisů mírná. Neochutnávejte dužinu neznámých hub.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě žlutý až okrově hnědý. Výtrusy mandlovité, bradavčité, 10–14 × 7–9 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba, na hostitele nespoutaná. Roste ve smrkových a borových lesích na chudých, kyselých, písčitých půdách, vlhkých i suchých; často blízko dutohlávek (Cladonia) a bělomechu (Leucobryum). Nevyskytuje se na vápencovém substrátu. Nachází se také pod buky a na vřesovištích.

Rozšíření. Severní Amerika, Evropa a mírná Asie. Ve střední Evropě, zejména na severu, poměrně hojná, jinde vzácná; v Polsku hojná pouze v některých oblastech. V Německu a Velké Británii je považována za zranitelnou a v Nizozemsku za ohroženou. V Polsku není právně chráněná.

Tvorba plodnic. V Polsku od července do října.

S čím se dá zaměnit?

• Cortinarius traganus (pavučinec kozlí) — Podobné jsou mladé plodnice se stříbřitě fialovým kloboukem; pavučinec má nepříjemnou vůni a lupeny kryté cortinou. Nejedlý.
• Inosperma erubescens (vláknice červenavá) — Ve střední Evropě v létě lze staré exempláře sluky svraskalé zaměnit za tento silně jedovatý druh; podrobné rozdíly – nejsou data.
• Phaeolepiota aurea (bedlovnice zlatá) — V Polsku vzácná; klobouk zlatožlutý, prsten zřetelně rýhovaný; podle některých popisů je povrch prachovitě zrnitý.
• Jiné pavučince (Cortinarius spp.), zejména zralé, okrové barvy, které ztratily prsten — Existují podobné, jedovaté pavučince, proto by houbu neměli sbírat nezkušení; podrobné rozdíly – nejsou data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České rodové jméno sluka odkazuje na ptáka sluku lesní, protože klobouk houby svým zbarvením a kresbou připomíná jeho peří, přičemž v českých regionech se pro ni vžil lidový název cikánka.
• Na území České republiky se vyskytuje především ve vyšších polohách a horských oblastech, jako jsou Šumava či Krkonoše, kde roste v kyselých smrčinách a borech často v porostech borůvčí a mechu.