Disciotis venosa

Popis

Ušák bělavý (Disciotis venosa) vytváří velké, nepravidelné, miskovité plodnice o průměru 5–15 cm, které se s věkem trhají a na zemi se rozplošťují. Vnitřní strana je šedohnědá až tmavě červenohnědá, jemně svraskalá a zvrásněná do sítě žilek, zatímco vnější strana je bělavá a moučnatá. Dužnina je křehká a při rozlomení výrazně voní po chlóru. To je nejlepší určovací znak.

Roste brzy zjara, od dubna do května, na zemi v listnatých lesích a parcích, přednostně na vápenité půdě, jednotlivě nebo ve skupinách, často na náspech a vedle tajících sněhových závějí. Její hnědavá barva způsobuje, že se na zemi snadno ztrácí z dohledu. V Polsku je vzácná.

Lze ji zaměnit s misečkami (Peziza), které nemají žilky ani vůni chlóru, a s druhem Discina ancilis, který roste na jehličnatém dřevě. Disciotis venosa je v Polsku pod přísnou ochranou, proto se nesmí sbírat; nejlépe ji jen pozorovat a fotografovat.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice (apothecium) o průměru 5–15 cm, podle některých popisů až 20 cm; v mládí miskovitá a nepravidelná, s podvinutým okrajem, při velikosti asi 7–8 cm praskající a u starších exemplářů se rozplošťující na zemi. Vnitřní povrch (hymenium) je šedohnědý, žlutohnědý až tmavě červenohnědý, jemně svraskalý a s věkem zvrásněný do žilkovitého vzoru. Vnější povrch je bělavý, moučnatý nebo pokrytý pupínky, směrem k bázi žilkovaný.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Netýká se: askomycet s miskovitou plodnicí; výtrusorodá vrstva (hymenium) pokrývá vnitřní povrch misky. Žádné lupeny, rourky ani ostny.

Třeň

Krátký, nezřetelně ohraničený, světle šedý; upevňuje misku v substrátu.

Dužnina

Křehká, bělavá, tenká. Při rozlomení má výrazný zápach chlóru (bělidla). Chuť mírná; dužninu by se nemělo ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Barva výtrusného prášku: bez údajů. Výtrusy elipsoidní, hladké, bez olejových kapének, s homogenním obsahem, 21–25 × 12–15 µm (popisy udávají různé rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích a parcích, podle některých popisů také v mechovém opadu nebo v jehličí pod jehličnany. Preferuje vápenitou půdu, náspy a chráněná stanoviště; někdy se nazývá houbou okrajů tajících sněhových závějí.

Rozšíření. Severní Amerika a Evropa (včetně Bulharska, Švédska, Španělska, Walesu), také Turecko, kde je považována za kriticky ohroženou. V Polsku vzácná: do roku 2020 bylo nahlášeno 6 historických a 27 nových lokalit; místně není neobvyklá. V Červeném seznamu rostlin a hub Polska má status R (vzácná, potenciálně ohrožená z důvodu omezeného rozšíření a malých ploch stanovišť). V Polsku je pod přísnou ochranou od roku 1983 (Dz.U. 2014 položka 1408); není na seznamu hub schválených k prodeji v Polsku.

Tvorba plodnic. V Polsku duben–květen; v Evropě od března do května, v Severní Americe od dubna do června. Plodnice mohou vydržet až přibližně 12 týdnů.

S čím se dá zaměnit?

• Discina ancilis (polsky: krążkownica wrębiasta) — Menší, roste na zetlelém jehličnatém dřevě, bez zápachu chlóru. Vnitřní strana je více červenohnědá, svraskalá nebo hladká, nikoli žilkovaná; vnější povrch má chomáčky jemných chlupů. Výtrusy jemně bradavčité.
• Gyromitra parma (polsky: piestrzenica tarczowata) — Vyskytuje se také na dřevě listnatých stromů (hlavně buku a jasanu), zatímco Disciotis venosa roste na zemi.
• Peziza spp. (misečky) — Bez sítě žilek na vnitřní straně a bez zápachu chlóru; obvykle plodí později. Dužnina je tenčí a kapky jódu zbarvují dužninu a vrcholy vřecek tmavě modře. Některé misečky jsou jedovaté.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se tato houba jmenuje kustřebka žilnatá; české jméno odkazuje na žilnatě svraštělý, síťovitě zvrásněný vnitřek plodnice.
• Roste v ČR zejména brzy zjara v listnatých lesích, lužních porostech a parcích, nejčastěji na vápnitějších půdách, a to spíše roztroušeně než hojně.
• Kvůli podobnému tvaru a zvrásněnému povrchu se v Česku občas zaměňuje s jarními ucháči a ucháčovitými houbami, od nichž ji ale spolehlivě odliší výrazný pach po chlóru při přilomení.