Gomphidius glutinosus

Popis

Slizák mazlavý je středně velká houba s kloboukem širokým 4–15 cm, pokrytým slizem, v mládí fialově šedým, poté hnědým, nakonec okrovým. Má řídké, sbíhavé lupeny, zpočátku bělavé, pak šedé, a bílý, kluzký třeň se žlutou bází a pomíjivým prstenem. Okraj klobouku je podvinutý a často na něm visí slizké zbytky závoje.

Roste v jehličnatých lesích, téměř výhradně pod smrky, na kyselých půdách, často mezi borůvkami, od července do listopadu. V Polsku je vzácný a je na Červeném seznamu rostlin a hub (status R), takže se nevyplatí ho sbírat ve velkém množství.

Hnědavé plodnice si lze splést se klouzky, ale slizák mazlavý má lupeny, nikoli rourky. Podobné jsou také slizáci rodu Chroogomphus (nejsou slizcí, s červenohnědým nebo oranžově hnědým kloboukem) a slizák modřínový (pod modříny).

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); v mládí tupě kuželovitý, potom polokulovitý, klenutý, nakonec plochý, uprostřed propadlý nebo dokonce nálevkovitý; okraj vždy podvinutý. Povrch hladký, pokrytý slizem (za suchého počasí osychá). Mladé plodnice fialově šedé nebo šedohnědé, starší čokoládově hnědé, nakonec okrové; mohou se objevit černavé skvrny. Z okraje často visí slizké zbytky závoje.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny řídké, různě dlouhé, často vidlené, voskovité, sbíhavé; v mládí bělavé, pak šedé, tmavnoucí od výtrusů.

Třeň

Výška 2–10 cm, tloušťka 0.7–3 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), válcovitý, plný, kluzký, směrem k bázi se zužující. Prsten pomíjivý, zanechaný slizkým závojem. Povrch bělavý, dole místy žlutý; žlutá část se Melzerovým činidlem zbarvuje tmavě zeleně až černě.

Dužnina

Bělavá, pod kloboukem hnědavá, v dolní části třeně místy citrónově žlutá; může mít vínový nádech. Chuť mírná, vůně slabá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach černý nebo hnědočerný. Výtrusy podlouhlé, vřetenovité, hladké, 17–22 × 5–8 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní houba tradičně považovaná za mykorhizní, téměř výhradně pod smrkem, velmi vzácně pod jinými stromy (habr, lípa); podle novějších výzkumů mnoho druhů čeledi slizákovitých parazituje na mykorhizních hřibovitých houbách (např. klouzcích rodu Suillus). Upřednostňuje kyselé a ne příliš vlhké půdy, zejména v přítomnosti borůvek. Hyperakumulátor cesia a těžkých kovů.

Rozšíření. Celá severní polokoule v mírném pásmu (Eurasie a Severní Amerika). V Polsku vzácný; na Červeném seznamu rostlin a hub Polska (2006) má status R (vzácný, potenciálně ohrožený kvůli svému omezenému rozšíření a malým plochám výskytu). V Polsku nepodléhá druhové právní ochraně (seznam Dz.U. 2014 položka 1408).

Tvorba plodnic. Od července do listopadu; v Evropě na podzim, dokonce až do prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Gomphidius maculatus (slizák modřínový) — Roste pod modříny; dužnina klobouku okrová až hnědočervená, pokrytá tmavě hnědými skvrnami.
• Chroogomphus helveticus (slizák švýcarský) — Není slizký; plodnice oranžově hnědá až růžově fialová.
• Chroogomphus rutilus (slizák lepkavý) — Není slizký; klobouk červenohnědý.
• Suillus luteus (klouzek obecný) — Hnědavé plodnice lze z dálky zaměnit, ale klouzek obecný má pod kloboukem rourky a póry, zatímco slizák mazlavý má lupeny.
• Hygrophorus hypothejus (šťavnatka pozdní) — Roste v podobném prostředí, ale má žluté lupeny, které se neodpojují od klobouku.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém názvosloví si slizák lepkavý díky své silné vrstvě slizu vysloužil trefná lidová jména jako sopel, sopelník nebo cucák.
• V českých lesích bývá začínajícími houbaři občas zaměňován za klouzky, na rozdíl od nich však nemá vespod klobouku rourky, nýbrž tlusté a sbíhavé lupeny.
• Zatímco v některých sousedních zemích patří mezi ohrožené druhy, v České republice na červeném seznamu není a běžně roste především v podhorských a horských smrčinách.