Gyroporus cyanescens

Popis

Hřib siný je středně velký hřib se slámově žlutým nebo krémovým, semišovým kloboukem (3,5–12 cm). Jeho hlavním znakem je okamžité modrání: stačí se dotknout nebo rozříznout plodnici a póry, rourky a dužnina zmodrají do intenzívní modři. Třeň je tlustý, bez prstence, a s věkem je uvnitř přihrádkovaný nebo dutý.

Roste od července do listopadu v listnatých a smíšených lesích, na písčitých půdách, pod borovicemi, břízami, duby a buky, zejména v horách a podhůří. V Polsku je vzácný a je zapsán na Červeném seznamu hub (status R), proto jej sbírejte střídmě.

Modrání houbaře často odradí, ale je to vlastnost tohoto druhu. I tak ale modrají i jiné hřiby, proto se před sběrem ujistěte o zbývajících znacích: bílé nebo krémové rourky, slámová barva, žádný prstenec a dutý třeň.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3,5–12 cm. V mládí klenutý, pak polštářovitý, nakonec plochý, někdy mírně propadlý; okraj je zpočátku podvinutý a v dospělosti může praskat. Povrch suchý, semišovitý, pokrytý tlustou vláknitou plstí, někdy vrásčitý. Barva krémová, slámově žlutá nebo síťovitě žlutá se žlutozeleným nádechem, s věkem blednoucí do bělava. V místech, kde je stlačen, se objevují tmavě modré skvrny.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé 5–10 mm, bílé nebo krémové, zpočátku připojené k třeni, později volné (kolem třeně propadlé); při řezu modrají. Póry malé (asi 2 na mm), úhlovitě zaoblené, zpočátku bílé, s věkem krémové, někdy s olivovým nádechem; při dotyku se zbarvují do žlutozelené, pak modré.

Třeň

Výška 4–12 cm, tloušťka 1–3 cm; nepravidelně válcovitý, nahoře tenčí nebo u báze či uprostřed zduřelý. Barva stejná jako na klobouku nebo bledší. Povrch suchý, plstnatý, bez síťovitého vzoru, nahoře holý. Vnitřek je zpočátku houbovitý, později rozdělený na přihrádky nebo zcela dutý; tkáň je tvrdá a křehká. Bez prstence. V místech rozdrcení se intenzívně zbarvuje do modra.

Dužnina

Bílá nebo nažloutlá, křehká, při řezu nebo poškození rychle (téměř okamžitě) a intenzívně modrající. Chuť a vůně nevýrazné. Modrá barva je výsledkem oxidace gyrokyaninu.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach světle žlutý (slámový). Výtrusy elipsoidní nebo vejčité, hladké, světle žlutavé až průsvitné. Velikost: 8–15 × 4–6 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s širokým spektrem hostitelů; nejčastěji pod borovicemi, břízami, duby a buky, také topoly. Roste na zemi, na písčitých půdách, na okrajích lesů a na silničních náspích. Plodnice jsou někdy napadány plísní Sepedonium ampullosporum.

Rozšíření. Severní Amerika (hlavně východně od Skalnatých hor), Evropa, Asie a Austrálie. V Polsku vzácný; na Červeném seznamu rostlin a hub Polska (2006) má status R (vzácný, potenciálně ohrožený kvůli svému omezenému rozsahu a malým stanovištím). V Polsku nepodléhá druhové ochraně. Objevuje se také na seznamech ohrožených druhů Rakouska, Německa a Nizozemska. Roste v listnatých a smíšených lesích, zejména v horách a podhůří.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu (popisy uvádějí různá období; některé označují léto a časný podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Gyroporus phaeocyanescens — Menší, klobouk matně hnědožlutý; dužnina modrá, ale žluté póry ne; větší výtrusy (9–15 × 5–7 µm).
• Gyroporus castaneus (hřib kaštanový) — Příbuzný; klobouk rezavě hnědý a nemodrá.
• Suillus tomentosus — Hnědavé póry modrají pomaleji.
• Caloboletus marshii — Modrá světle modře, ale ne na bázi třeně.
• Mladá Russula fellea (holubinka žlučová) — Lze ji zaměnit, pokud se díváte pouze na horní část klobouku; holubinka má lupeny a křehkou dužninu, nikoli rourky; vždy vyryjte celou plodnici.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém názvosloví se pro něj vžilo označení siniak nebo modřenec, které odkazuje na nápadnou proměnu barvy dužniny při doteku.
• V Červeném seznamu hub České republiky je hřib siný zařazen mezi téměř ohrožené druhy, neboť se na našem území vyskytuje pouze roztroušeně.
• V České republice se s ním lze nejčastěji setkat v podhorských a horských polohách, především na kyselých a písčitých půdách.