Hygrophoropsis aurantiaca

Popis

Lištička pomerančová má nálevkovitý klobouk o průměru 2–7 cm, žlutý, oranžový až červenooranžový, se suchým, jemně plstnatým povrchem. Zespodu má tenké, husté, opakovaně vidličnatě větvené lupeny v oranžových odstínech, sbíhající na třeň. Třeň je tenký, u báze tmavší, dužnina je měkká, bez vůně po meruňkách.

Roste hlavně od září do listopadu v jehličnatých a smíšených lesích, na humusu, jehličí a tlejícím dřevě, pod jedlemi, buky a borovicemi, a také na dřevní štěpce v zahradách. Vyskytuje se jednotlivě nebo ve skupinách.

Někdy je zaměňována s liškou obecnou. Liška obecná má místo tenkých lupenů lišty, světlejší barvu a vůni po meruňkách. Lištička pomerančová je nejedlá a může způsobit žaludeční potíže, ačkoliv někteří lidé ji považují za neškodnou. Nesbírejte ji k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–7 cm (popisy uvádějí také 2–10 cm). Za mlada tenkoklasá, klenutá s podvinutým okrajem, krémová; později uprostřed nálevkovitá, s ohnutým nebo zprohýbaným okrajem. Barva od žluté přes žlutooranžovou a oranžovou po červenooranžovou. Povrch suchý, poněkud matný, jemně plstnatý (puchýřkatý).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny tenké, husté, opakovaně vidličnatě větvené, sbíhající na třeň, často vlnité; oranžově žluté nebo oranžové, obvykle sytější než klobouk. Nejsou to lišty jako u lišky, ale pravé lupeny.

Třeň

Výška 3–5 cm (popisy uvádějí také 1,5–8 cm), tloušťka 3–10 mm, dole válcovitá, směrem nahoru se kuželovitě rozšiřující a plynule přecházející v klobouk; často mimo střed. U mladých plodnic plná, u starších dutá. Barva jako lupeny, u báze černavá nebo hnědavá, povrch plstnatý. Bez prstene.

Dužnina

Bílá, krémová až nažloutlá (podle některých popisů až zlatavě oranžová), měkká a šťavnatá. Vůně a chuť mírná nebo nevýrazná, hořkokyselá (některé popisy: mdlá nebo nepříjemná, zemitá). Žádná vůně po meruňkách charakteristická pro lišku obecnou. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý až světle žlutý nebo krémový. Výtrusy eliptické, hladké, 5,5–7 × 4–4,5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí); stěny s věkem hrubnou, v Melzerově činidle dextrinoidní (červenohnědé), kyanofilní.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof na lesní hrabance a tlejícím dřevě, způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Roste v jehličnatých a smíšených lesích (pod jedlemi, buky, borovicemi), na vřesovištích, na humusu z jehličí, listí a dřevního odpadu, na dřevní štěpce v zahradách, na spolištích. Uvolňuje velké množství kyseliny šťavelové, což ovlivňuje zvětrávání humusové vrstvy a tok živin.

Rozšíření. Rozšířená: Evropa, Severní, Střední a Jižní Amerika, severní Asie, Austrálie, Nový Zéland. V Polsku roste v jehličnatých a smíšených lesích (jednotlivě nebo ve skupinách, někdy hojně). V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od září do listopadu; v Severní Americe od července do října na východě.

S čím se dá zaměnit?

• Cantharellus cibarius (liška obecná) — Liška obecná má místo pravých lupenů lišty, světlejší barvu, silnější třeň, pevnější dužninu a vůni po meruňkách. Lištička pomerančová má hustší, vidličnatě větvené lupeny, tmavší, oranžovější barvu, tenčí třeň s tmavou bází a měkkou, tenkou dužninu.
• Cantharellus friesii (liška Friesova) — Uváděna jako podobná; podrobné rozdíly – bez údajů.
• Omphalotus spp. (hlíva) — Jedovaté; mají rovné, nevětvené lupeny.
• Chrysomphalina chrysophylla, Aphroditeola olida, Haasiella splendidissima — Lupeny nevětvené; A. olida má menší, růžovější plodnice a nasládlou vůni, H. splendidissima růžový výtrusný prach.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří lištička pomerančová k velmi hojně rozšířeným druhům, na které lze v jehličnatých a smíšených lesích narazit od nížin až po horské polohy.
• Mezi českými houbaři je proslulá jako častý dvojník lišky obecné, od níž ji lze přímo v lese spolehlivě odlišit podle tenkých, vidličnatě větvených lupenů.
• Díky své sytě oranžové barvě a klamavému vzhledu si v českém lidovém názvosloví vysloužila přezdívku falešná liška.