Cantharellus cibarius

Popis

Liška obecná (Cantharellus cibarius, v polštině kurka) je houba vejčitého až nálevkovitého tvaru, zbarvená od bledě žluté po oranžově žlutou, s kloboukem obvykle širokým několik centimetrů. Spodní strana nemá pravé lupeny, ale tlusté, vidlicovitě větvené lišty, které plynule a daleko sbíhají dolů na třeň a mají stejnou barvu jako klobouk. Dužnina je bílá nebo bledě žlutá, s ovocnou, mírně peprnou vůní.

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, často v mechu na kyselých, písčitých půdách, od června do pozdního podzimu. V Polsku je velmi běžná a není chráněná.

Nejčastěji si ji lze splést s lištičkou pomerančovou, která má tenké, husté lupeny a sytěji oranžovou barvu. Při sběru hledejte lišty namísto lupenů a plný, tvrdý třeň. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 1–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí). U mladých plodnic knoflíkovitý, poté klenutý s podvinutým okrajem, u starších rozprostřený, nálevkovitý a nepravidelný. Barva bledě žlutá až oranžově žlutá. Povrch hladký, matný. Po poškození se na klobouku objevují červené skvrny.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lišty (nikoli pravé lupeny): nepravidelné, vidlicovitě větvené, tlusté,bíhající daleko dolů na třeň, často spojené anastomózami; barva stejná jako klobouk.

Třeň

Výška 3–6 cm, tloušťka až 2,5 cm. Barva jako klobouk, často bledší. Báze zúžená, směrem k vrcholu se rozšiřuje a plynule přechází v klobouk. Plný, tvrdý, často ohnutý. Bez prstence.

Dužnina

Bílá nebo bledě žlutá, kompaktní, křehká, v třeni vláknitá. Vůně ovocná, kořeněná, mírně peprná (podle některých popisů mírná vůně meruněk). Chuť mírná, mírně kyselkavá nebo mírně palčivá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bělavý, nažloutlý nebo bledě okrově žlutý. Výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé, 7–11 × 4–6,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba. Roste v listnatých i jehličnatých lesích, často na písčitých, kyselých půdách, obvykle v mechu, často pod smrky. Studie v Nizozemsku ukázaly, že sběr plodnic houbaři neovlivňuje hojnost druhu.

Rozšíření. Evropa od Skandinávie po oblast Středozemního moře; podle některých popisů kosmopolitní (kromě Antarktidy), ačkoliv v úzkém smyslu (C. cibarius sensu stricto) je omezená na Evropu. V Polsku běžná, jedna z nejčastějších lesních hub. V některých oblastech Evropy ustupuje (např. v Německu, pravděpodobně kvůli kyselým dešťům). V Polsku není zákonem chráněná; schválená k prodeji.

Tvorba plodnic. Obvykle od června do prosince; sběr hlavně od pozdního léta do pozdního podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Hygrophoropsis aurantiaca (lištička pomerančová) — Má tenké, husté, pravé lupeny a tmavší, oranžovou barvu. Podle některých autorů nejedlá, podle jiných jedovatá.
• Cantharellus amethysteus (liška ametystová) — Klobouk s plstnatými fialovými šupinkami, zejména u mladých exemplářů; hlavně v horách pod buky, vzácná.
• Cantharellus friesii (liška Friesova) — Sytě oranžová, rostoucí pouze v bučinách.
• Omphalotus illudens (východní jack-o'-lantern) — Uváděna jako nebezpečně jedovatá a možná k záměně; podrobné rozdíly – bez údajů. Severoamerický druh.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých regionech se pro lišku obecnou vžila celá řada lidových názvů inspirovaných její barvou, mezi které patří například kuřátka nebo žluťáky.
• V českých lesích bývá nejčastěji zaměňována za lištičku pomerančovou, která se však liší pravými hustými lupeny namísto typických tupých žilnatých lišt.
• V České republice byla dříve zařazena na Červený seznam ohrožených hub kvůli citlivosti na znečištěné ovzduší, avšak dnes v našich lesích opět hojně roste a není zákonem chráněná.