Inosperma erubescens

Popis

Vláknice červenavá je středně velká houba s kloboukem kuželovitým až klenutým (3–9 cm), hedvábným a vláknitým, bez šupin. V mládí je bílá nebo krémová, ale brzy červená: stává se cihlově červenou a ve středu dokonce rumělkově červenou. Lupeny jsou zpočátku bělavé, pak olivově rezavé a po stlačení červené. Válcovitý třeň nemá prstenec a při řezu růžoví.

Roste od konce května do října pod listnatými stromovými patry, zejména buky, duby a lípami, v lesích, parcích a křovinách, často na vápnitých půdách. V Polsku je hojná.

Je to smrtelně jedovatý druh, obsahující velké množství muskarinu. Hubaři si ji pletou hlavně s mladými čirůvkami májovkami a žampiony. Varovným znakem je červenání klobouku, třeně a stlačených lupenů. Všechny vláknice a příbuzní vláknic jsou považováni za nejedlé. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–9 cm (popisy uvádějí také hodnoty do 8 cm), kuželovitě klenutý až polokulovitý. Okraj tenký, u mladých jedinců podvinutý, u starších rovný a radiálně rozpraskaný. Povrch suchý, hedvábný, bez šupin, pokrytý jemnými vlákny. U mladých plodnic bílý nebo bledě krémový, brzy přecházející v cihlově červenou, dokonce rumělkovou, zejména ve středu; okraje bledší. Barva proměnlivá, s věkem žloutne nebo hnědne a na třeni a lupenech se objevují také červené skvrny a proužky; na slunci bledne.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny široké, tenké, spíše husté, u třeně vykrojené nebo volné (popisy uvádějí také úzce přirostlé lupeny). Zpočátku bělavé, pak tmavě olivově rezavé; po stlačení červené. Ostří nerovnoměrné, ojíněné.

Třeň

Výška 5–20 cm, tloušťka 0,8–2 cm, válcovitý, plný, na bázi bez hlízy nebo nanejvýš s malou hlízkou; bez prstence. Povrch pokrytý bělavými, růžovými nebo rumělkovými vlákny, vrchol ojíněný.

Dužnina

V klobouku bílá (popisy uvádějí barvu zpočátku žlutavou, později tmavě růžovou), ve třeni silně růžovějící. Vůně příjemná, ovocná; chuť mírná – nesmí se nikdy zkoušet; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach ochrově hnědý. Výtrusy oválně fazolovité, někdy nepravidelné, 9–12 (14,5) × 5–8 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba. Roste na spadaném listí a půdě v lesích, městských parcích a křovinách, zejména pod listnatými stromy – buky, duby, lípami –, ale také pod borovicemi; nejčastěji v bučinách a na vápnitých půdách. V Izraeli popsána pod dubem Quercus calliprinos a borovicemi.

Rozšíření. Zaznamenána pouze v Evropě (a podle některých popisů v jižní Anatolii a Izraeli); častější v jižní Evropě. V Polsku bylo popsáno mnoho lokalit a je považována za hojnou. Není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od konce května do začátku října (popisy uvádějí také: na jaře a v létě).

S čím se dá zaměnit?

• Calocybe gambosa (čirůvka májovka) — Mladé plodnice jsou nejpodobnější. Čirůvka májovka nečervená, starší jedinci mají jinou barvu lupenů (bledou, ne olivově rezavou) a moučnou vůni.
• Inocybe godeyi (vláknice Godeyova) — Třeň s výraznou hlízou.
• Inocybe rimosa (vláknice rozpraskaná) — Hnědší exempláře vláknice červenavé ji mohou připomínat, ale u vláknice rozpraskané není po červené barvě na klobouku ani stopy.
• Agaricus campestris a jiné žampiony — Uváděny jako záměnové druhy; zralé žampiony mají tmavé lupeny, ale mají prstenec a vláknice ne. Další rozdíly – bez údajů.
• Cortinarius caperatus (sluka svraskalá) a Tricholoma terreum (čirůvka zemní) — Uváděny jako záměnové druhy (včetně v Izraeli s čirůvkami); podrobné rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se tato houba vyskytuje převážně v teplých nížinných oblastech na vápnitém podloží, například v Českém krasu, kde roste pod listnatými stromy v lesích i městských parcích.
• Kvůli časnému jarnímu výskytu a světlému zbarvení mladých plodnic dochází v tuzemsku k nebezpečným záměnám s čirůvkou májovkou nebo závojenkou podtrnkou.