Laccaria amethystina

Popis

Lakovka ametystová je malá houba s kloboukem o šířce 2–6 cm, za vlhka sytě fialová a za sucha vybledající do bělavě fialové. Lupeny jsou tlusté, řídké, fialové a zůstávají fialové i tehdy, když zbytek plodnice vybledne. Třeň je tenký, vláknitý, dutý, barvy klobouku.

Roste v listnatých a jehličnatých lesích, nejčastěji pod buky, a také v parcích a zahradách, od konce léta do začátku zimy. V Polsku je běžná. Barva se velmi liší, takže je snadné ji po dešti nebo v suchu přehlédnout.

Lze ji zaměnit s fialovými jedovatými houbami, např. s fialovou odrůdou vláknice zemní (nepříjemný zápach, umbo) a helmovkou ředkvičkovou (zápach po ředkvičkách). Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–6 cm; mladá polokulovitá nebo zvoncovitá se zavinutým okrajem a prohlubní uprostřed, poté klenutá, nakonec plochá a nálevkovitá s vlnitým okrajem. Hygrofánní. Povrch hladký, u zralých jemně šupinatý, okraj mírně rýhovaný. Za vlhka fialová nebo hnědofialová, za sucha nebo u starších jedinců bělavě fialová.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny tlusté, řídké, často vlnité, široce přirostlé nebo mírně sbíhavé či vykrojené. U mladých fialové, později poprášené bělavě výtrusy; i když je plodnice vybledlá, lupeny zůstávají fialové.

Třeň

Výška 0.6–12 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 3–10 mm, dutý, vláknitý, dole mírně ztlustlý; barva jako klobouk, na bázi s bělavými fibrilami. Bez prstenu.

Dužnina

Vodnatá, tenká; za vlhka mírně fialová, za sucha růžovohnědá; vůně a chuť nevýrazné. Neochutnávejte dužninu jako identifikační znak.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy kulaté, bezbarvé, ostnitě bradavčité, v průměru asi 7–10 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, s listnatými a jehličnatými stromy, nejčastěji se stromy řádu bukotvarých (Fagales), např. s bukem. Podle některých popisů roste také na tlejícím dřevě. Je to nitrofilní houba (tzv. „amoniaková houba“) – roste nejhojněji na půdách bohatých na sloučeniny dusíku.

Rozšíření. Široce rozšířená: Asie, Evropa, Severní a Střední Amerika, Nový Zéland. Běžná ve střední Evropě, včetně Polska. Roste v lesích, zahradách a parcích. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od konce léta do začátku zimy; v Evropě asi červen–prosinec.

S čím se dá zaměnit?

• Mycena pura (helmovka ředkvičková) — Považována za jedovatou. Plodnice je méně štíhlá než u lakovky; helmovka má charakteristický zápach po ředkvičkách nebo tuřínu.
• Inocybe geophylla var. lilacina (vláknice zemní, fialová odrůda) — Jedovatá. Na klobouku má umbo a má nepříjemný zápach.
• Laccaria laccata (lakovka obecná) — Také bledne a zvětrává, což ztěžuje určení; podrobné rozdíly – nejsou data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří lakovka ametystová k velmi hojným druhům a není zákonem chráněná, přičemž se běžně vyskytuje v bučinách i smrčinách od nížin až do horských poloh.
• Mezi českými houbaři bývá pro svou výraznou barvu lidově nazývána „fialovka“, což v praxi vede k častému zaměňování se vzrůstově mohutnější čirůvkou fialovou.
• V tuzemských lesích může snadno dojít k její záměně s helmovkou ředkvičkovou nebo s některými druhy pavučinců, které mají v mládí rovněž sytě fialové zbarvení.