Popis
Ryzec lososový je houba podobná ryzci pravému s kloboukem širokým 5–15 cm, oranžově žlutým nebo broskvovým, s tmavšími soustřednými pásy. Po poranění roní oranžové mléko, které časem tmavne na miniově červené a vínově červené. Plodnice prakticky nezelenají a třeň je krátký, křehký a uvnitř dutý.
Roste výhradně pod jedlemi, v jehličnatých a smíšených lesích, od září do listopadu. V Polsku se nachází hlavně v horách (Pieniny, Gorce, Babia Góra) a na Roztocze.
Je velmi podobný ostatním ryzcům zvaným ryzce pravé a jejich rozeznání podle vzhledu je někdy obtížné. Nejlepším vodítkem je stanoviště pod jedlemi. Sbírejte pouze houby, které jste bezpečně určili.
Poznávací znaky
- Klobouk
- Průměr 5–15 cm; u mladých jedinců klenutý, pak plochý s prohlubovaným středem, někdy nepravidelný nebo laločnatý. Povrch hladký, lepkavý, oranžově žlutý, broskvově žlutý nebo oranžový, soustředně zónovaný rezavě oranžovými pásy; za vlhkého počasí se mohou objevit vínově hnědé skvrny. Zelená barva chybí; pouze u starých plodnic se může objevit zelenošedý nádech. Okraj podvinutý a mírně ojíněný, u starých hladký.
- Hymenofor (spodní strana klobouku)
- Lupeny mírně sbíhavé na třen, středně husté, někdy u třenu vidlené; u mladých bledě okrové s oranžovým nádechem (podle některých popisů lososově oranžové, bledší než klobouk. Při poškození nezelenají, nanejvýš červenají.
- Třeň
- Výška 3–6 cm, tloušťka 1–2,5 cm, válcovitý, křehký; zpočátku plný, rychle se stává dutým. Barva jako klobouk, povrch jemně ojíněný. Bez prstence.
- Dužnina
- Krémový. Po poranění okamžitě roní oranžové, mírně hořké mléko, které po asi 10 minutách mění barvu na miniově červenou a po 1–2 hodinách na oranžově hnědou nebo vínově červenou. Vůně slabá, ovocná; chuť mírná, mírně palčivá, časem hořká. Dužnina neznámých hub by se neměla ochutnávat.
- Výtrusný prach a výtrusy
- Výtrusný prach od bledě okrové a bledě žluté po oranžovou (popisy udávají různé barvy). Výtrusy oválné, 9–10 × 7–8 µm, s bradavkami částečně spojenými v síťku (výška ornamentu do 0,5 µm).
Stanoviště a rozšíření
Ekologie. Pozemní mykorhizní houba (ektomykorhiza), výhradně s jedlemi; v jehličnatých a smíšených lesích.
Rozšíření. Severní Amerika, Evropa a Asie. V Centrální Evropě místy hojná (např. v Alpy), jinde vzácná. V Polsku hlavně v horách: Pieniny, Gorce, Babia Góra, Roztocze. Zapsána na červených seznamech ohrožených druhů v Rakousku a Německu. V Polsku není zákonem chráněna.
Tvorba plodnic. Září–listopad.
S čím se dá zaměnit?
- Lactarius deliciosus (ryzec pravý) — Velmi podobný; liší se hlavně stanovištěm (pod borovicemi) a při poškození výrazněji zelená; rozlišení pouze podle vzhledu je někdy obtížné.
- Lactarius deterrimus (ryzec smrkový) — Roste pod smrky; plodnice při poškození nebo stáří zelenají, což se u ryzce lososového neděje.
- Lactarius porninsis (ryzec modřínový) — Roste pod modříny; podrobné rozdíly – nejsou data.
- Lactarius sanguifluus (polsky: mleczaj czerwieniejący) a Lactarius semisanguineus (polsky: mleczaj zmienny) — Podrobné rozdíly – nejsou data; rozlišení pouze podle vzhledu je obtížné. Vlastnosti ryzce lososového: stanoviště pod jedlemi, malé množství oranžového mléka, absence zelené barvy a zelenání při poškození.
Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.
Zajímavosti
- Mezi českými houbaři bývá často zaměňován s hojnějším ryzcem smrkovým, oproti kterému však plodnice ryzce lososového na poraněných místech nikdy nezelenají.
Často kladené otázky
Kdy roste Lactarius salmonicolor?
Podle pozorování v Polsku (GBIF) je sezóna: srpen – listopad; nejvíce záznamů: září.
Kde roste Lactarius salmonicolor?
Pozemní mykorhizní houba (ektomykorhiza), výhradně s jedlemi; v jehličnatých a smíšených lesích.
V aplikaci Gribo má tento druh také 3D model, kterým můžeš otáčet, fotografie v kvízu a varování při určování fotoaparátem. Podívej se, jak začít.