Lactarius turpis

Popis

Ryzec šeredný má slizký, olivově zelený až černohnědý klobouk široký 5–15 cm, s dlouho podvinutým okrajem a vtlačeným středem. Lupeny jsou krémové a špinavějí, třeň je olivový, bledší než klobouk, někdy s jamkami. Poškozená plodnice roní hojné bílé, velmi pálivé mléko, které na vzduchu nemění barvu.

Roste od července do listopadu v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod břízami a smrky, na kyselých půdách. V Polsku je hojný.

Jeho tmavé, olivové barvy ho obvykle dělají snadno k rozpoznání. V západní Evropě je považován za nejedlý, na východě se někdy solí po dlouhém máčení, ale je považován za jedovatý, protože obsahuje mutagenní nekatorin, který vaření zcela neodstraní.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–15 cm (podle některých popisů 4–20 cm); u mladých exemplářů nízký a klenutý s dlouho podvinutým okrajem, u starších rozprostřený a vtlačený, nakonec nálevkovitý. Pevný, bez hrbolu. Povrch slizký nebo lepkavý, bez zónování nebo se slabým zónováním; u mladých sametový, okraj může být chlupatý. Barva od špinavě olivově zelené po černohnědou, s věkem tmavne. Zachycuje nečistoty, odtud „špinavý“ vzhled.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny úzké, husté, různých délek, mírně sbíhavé po třeni; zpočátku bělavé, pak krémově žluté, ve stáří s hnědými skvrnami, při poškození tmavnoucí (znečištěné starým mlékem). Fialové s KOH nebo amoniakem.

Třeň

Výška 3–7 cm, tloušťka až 2,5 cm (podle některých popisů až 3 cm), válcovitý, zpočátku plný, později dutý. Povrch za sucha lesklý, za mokra slizký, někdy drsný nebo jamkatý (pěkné jamky). Barva od bledě olivové přes zelinkavou po špinavě olivovou, bledší než klobouk. Bez prstenu.

Dužnina

Tlustá, pevná, bílá, pod pokožkou klobouku jen slabě olivová; u starších exemplářů hnědnoucí. Chuť ostrá, vůně slabá. Mléko hojné, bílé nebo vodnatě bílé, na vzduchu nemění barvu, velmi pálivé. Neochutnávejte ho.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bledě krémový. Výtrusy oválné, s jemnými bradavkami nebo hřebeny, asi 7–8,5 × 6–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba; nejčastěji s břízou, také se smrkem, borovicí a jinými stromy ve smíšených lesích. Roste na kyselých půdách.

Rozšíření. Evropa, Sibiř a Severní Amerika (zavlečena do Austrálie a na Nový Zéland); v Asii uváděna z Japonska. Hojná v Polsku, v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Lactarius blennius (ryzec bukový) — Menší, má zvoncovitý klobouk pokrytý páskovanými skvrnami, nemá tak tmavé odstíny a roste pod buky.
• Lactarius olivaceoumbrinus, Lactarius atroviridis — L. olivaceoumbrinus (Severní Amerika) má více olivově hnědý klobouk a třeň s tmavými skvrnami; podrobnosti o L. atroviridis: bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém mykologickém názvosloví si tato houba vysloužila nezvyklé druhové jméno šeredný kvůli svému temnému, mazlavému vzhledu, v lidové češtině se jí pak někdy říkalo černohlávek.
• Na území České republiky roste tento druh velmi hojně na kyselých půdách, typicky v podmáčených březinách a na okrajích rašelinišť v podhorských oblastech, například na Šumavě.
• V české přírodě není tento druh nijak zákonem chráněn a nepatří ani mezi ohrožené druhy Červeného seznamu hub České republiky, protože se v tuzemských lesích vyskytuje zcela běžně.