Lactifluus volemus

Popis

Ryzec syrovinka, dříve polsky mleczaj smaczny, má pevný, rezavě oranžový klobouk o šířce 5–15 cm, hladký nebo sametový, bez kruhů. Lupeny jsou bledé a po dotyku hnědnou, třeň je plný a bledší než klobouk. Nejcharakterističtější je velmi hojné bílé latexové mléko, které vytéká z poškozených lupenů a nemění barvu, a rybí zápach plodnice.

Roste od června do října v listnatých a jehličnatých lesích, nejčastěji pod buky, duby, habry, osikami, smrky a borovicemi. V Polsku je hojný, ačkoliv houbaři jej sbírají zřídka.

Mnoho oranžových ryzců vypadá podobně, ale mají pálivé nebo hořké mléko. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); mladé plodnice klenuté s mírně podvinutým okrajem, potom téměř ploché s pupkem, nakonec mírně prohloubené. Bez hrbolku. Povrch hladký nebo sametový, bez zónování, rezavě oranžový, žluto-rezavý nebo oranžově hnědý (podle některých popisů od meruňkové po rezavou); barva proměnlivá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny poměrně husté, přirostlé až sbíhavé, křehké, úzké, někdy vidlicovité, s krátkými lupénky mezi nimi. Zpočátku bílé, pak bledě žlutavé až bledě ochrové; při poškození hnědnou (rezavě hnědnou).

Třeň

Výška 4–12 cm, tloušťka 1–3,5 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), válcovitý, plný, hladký nebo sametový, bez prstenu, mnohem bledší než klobouk, obvykle oranžově žlutavý. Báze bez pochvy.

Dužnina

Pevná, u mladých plodnic bílá, u starších bledě žlutá až bledě ochrová. Vůně poměrně silná, rybí (připomíná sledě), po usušení zesilující; chuť po uvaření neovlivňuje. Mléko velmi hojné, bílé, na vzduchu nemění barvu, na chuť mírné s hořkou pachuť; zanechává hnědé skvrny. Síran železnatý okamžitě barví dužninu do tmavě modrozelena. Dužnina neznámých hub by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bledě krémový až bělavý. Výtrusy téměř kulovité, sklovité, se síťovitou ornamentikou a drobnými ostny: 7,5–10 × 7,5–9,5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s mnoha listnatými a jehličnatými stromy: buky, duby, habry, osiky, smrky, borovice; častější v listnatých lesích, někdy také v rašeliníku. Plodnice jednotlivě nebo ve skupinách, hojněji za teplého a vlhkého počasí.

Rozšíření. Mírné pásmo a část subtropického pásma severní polokoule: Evropa, Severní Amerika, Asie (Čína, Korea, Japonsko, Indie, Nepál), Maroko; podle některých popisů také Austrálie. V Polsku hojný, ačkoliv se sbírá zřídka. V některých zemích (např. Nizozemsko a Flandry) vymřelý nebo ustupující. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. Od června do října.

S čím se dá zaměnit?

• Lactarius subdulcis (ryzec lahvičkový) a Lactarius aurantiacus (polsky: mleczaj pomarańczowy) — Oranžové ryzce se vzhledem těžko rozeznávají; mléko těchto druhů je pálivé nebo hořké, zatímco u ryzce syrovinky je mírné, hojné a bílé; klobouk ryzce syrovinky je jednotně rezavě oranžový.
• Lactifluus corrugis — Častěji vrásčitý, tmavší lupeny, slabší nebo žádná vůně, méně oranžový; spolehlivé mikroskopické rozlišení: větší výtrusy (10,4–12,8 × 9,6–11,8 µm) s tlustší síťkou. Vyskytuje se hlavně v Severní Americe.
• Lactifluus hygrophoroides — Řídké lupeny, výtrusy bez síťky.
• Lactarius subvelutinus — Bez rybího zápachu, úzké lupeny, bílé mléko neměnící barvu; klobouk matně žlutooranžový až jasně zlatooranžový.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých a moravských regionech si tato houba vysloužila lidová pojmenování jako kravička či mlíčník, což odkazuje na nápadně hojný bílý latex, který po poranění roní.
• V Červeném seznamu hub České republiky je ryzec syrovinka veden jako téměř ohrožený druh, neboť z dříve běžných lokalit v tuzemských lesích postupně mizí.