Laricifomes officinalis

Popis

Agarikon tvoří velké, tvrdé, vytrvalé plodnice ve tvaru kopyta nebo válce, připojené bokem ke kmeni, bez třeně. Mladé jsou žlutavě bílé, později křídově bílé a s věkem šednou a hnědnou, praskají do kostek a stávají se křehkými. Spodní strana má drobné bílé póry. Lomná dřeň je bílá, sýrovitá a velmi hořká.

Roste na velmi starých modřínech v lesích přírodního charakteru, někdy vysoko na kmeni nebo na větvích. V Polsku je mimořádně vzácný, známý z asi tuctu lokalit, mimo jiné z Góry Chełmowé ve Svatokřížských horách. Plodnice je viditelná po celý rok a její přítomnost ukazuje na hnilobu dřeva ve stromě.

Jde o přísně chráněný druh; nesmí se sbírat ani poškozovat. Není vhodný ke konzumaci.

Poznávací znaky

Klobouk

Vytrvalá plodnice, bez třeně, připojená bokem ke kmeni; obvykle kopytovitého tvaru, po mnoha letech se stává válcovitou, někdy srostlá se sousedními plodnicemi. Dosahuje délky až asi 65 cm (podle některých popisů výšky až 1 m), tloušťky asi 40 cm a hmotnosti až asi 10 kg. Mladé plodnice jsou měkké a žlutavě bílé, rychle tvrdnou a křídovatí. Starší jsou šedé, narůžovělé nebo hnědé, křehké a rozpraskané do kostek; v hlubších prasklinách jsou viditelné silné bílé plstnaté vrstvy. Roste po vrstvách; rekordní exemplář měl 82 přírůstkových vrstev.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourkatá. Rourky dlouhé 3–20 mm, často uspořádané ve vrstvách (po sobě jdoucí roční přírůstky). Póry bílé, drobné, 4–5 na mm (v extrémních případech od 1). Spory se uvolňují spodní stranou plodnice.

Třeň

Žádný; plodnice je přisedlá, připojená bokem ke kmeni nebo větvi.

Dužnina

Bílá, křehká, sýrovitá, velmi hořká; plsť v prasklinách má stejně hořkou chuť. Vůně mírná až moučná. Dřeň by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy elipsoidní, hladké, hyalinní (bezbarvé), s olejovými kapkami, neamyloidní, 6–9 × 3–4 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Parazit a saprotrof dřeva, způsobuje hnědou hnilobu (hnědou, destruktivní hnilobu) v kmenech živých stromů. V Polsku roste výhradně na modřínech (Larix); v jiných částech areálu se vzácně vyskytuje také na jedli, cedru, smrku, borovici, douglasce a jedlovci. V Evropě se vyskytuje hlavně na velmi starých modřínech v přirozených lesích, velmi vzácně v umělě obnovených porostech; považuje se za indikátor pralesovitých lesů. Plodnice na stromě obvykle ukazuje na rozsáhlou infekci kmene; odumřelý strom může být stanovištěm organismů hnízdících v mrtvém dřevě.

Rozšíření. Rozsáhlý areál na severní polokouli: Eurasie, Maroko a Severní Amerika. V Polsku velmi vzácný: do roku 2020 byl znám z 11 historických a 6 současných lokalit; nejvíce stromů s plodnicemi bylo pozorováno v chráněné oblasti „Góra Chełmowa“ ve Svatokřížském národním parku. Je pod přísnou ochranou v Polsku (od roku 1983; v současnosti Dz.U. 2014 položka 1408), v Polském červeném seznamu rostlin a hub má kategorii E (ohrožený nebo kriticky ohrožený) a v Červeném seznamu IUCN kategorii EN (ohrožený). Není na seznamu hub povolených k prodeji v Polsku. Právní ochrana platí také mimo jiné v Německu, Litvě a Slovinsku.

Tvorba plodnic. Vytrvalá plodnice, viditelná po celý rok; spory se uvolňují hlavně v teplejších měsících.

S čím se dá zaměnit?

• Phellinus spp. (outkovky) — Plodnice tmavší, více načernalé, dávají přednost listnatým stromům.
• Fomitopsis mounceae a příbuzné druhy — Podobný tvar plodnice; jejich rozlišení vyžaduje posouzení hostitele, areálu a mikroskopických znaků. Žádné podrobné údaje.
• Ganoderma brownii — Severoamerický druh s tvrdší, tmavší plodnicí; v Polsku se nevyskytuje.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku je agarikon mimořádně vzácný a patří mezi druhy, které se objevují v červeném seznamu hub. Najít ho tu je pro mykology velká událost.
• Roste jen na velmi starých modřínech, a to v lesích přírodního charakteru. Většina českých modřínů je vysazená v hospodářských porostech, které se nedožijí potřebného stáří, proto má v naší krajině jen minimum vhodných míst.
• Při určování se v Česku nejsnáze splete s hojným troudnatcem pásovaným (Fomitopsis pinicola). Ten ale roste hlavně na smrcích a bucích, má červenohnědý až oranžový pás na povrchu a není tak křídově bílý a extrémně hořký.