Leccinum scabrum

Popis

Kozák březový je štíhlá rourkatá houba s hnědým kloboukem (širokým až několik centimetrů) a bílým třeněm pokrytým malými, tmavými, drsnými šupinami. Póry pod kloboukem jsou malé, bělavé a ve stáří šedé. Dužnina je bílá a při řezu obvykle nemění barvu.

Roste od léta do podzimu, vždy pod břízami: v lesích, ale také v parcích, na mýtinách a podél cest. V Polsku je hojný. Mladé, pevné plodnice jsou nejlepší; starší mají houbovitý, vodnatý klobouk a dřevnatý třeň.

Pozná se podle šupin na třeni a podle vazby na břízu. Lze jej zaměnit s hřibem žlučníkem, který má místo šupin síťku a hořkou chuť, a s jinými druhy rodu Leccinum. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–20 cm (popisy uvádějí různá rozpětí); u mladých exemplářů polokulovitý až polštářovitý, později klenutý, nakonec spláštělý. Pokožka holá, suchá až mírně lepkavá; za vlhkého počasí kluzká a mírně slizká. Barva od světle hnědé (plavé) po tmavě hnědou, obvykle s bledším okrajem.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé až 25 mm, u třene hluboce vykrojené, u starších exemplářů dolů vyboulené. Barva od bělavé u mladých po šedohnědou u starších. Póry téměř okrouhlé, malé, bělavé, později šedé. Rourky při poškození nemění barvu. Rourková vrstva se snadno odděluje od dužniny klobouku.

Třeň

Výška až 17 cm, tloušťka až 3,5 cm; plný, válcovitý, štíhlý, směrem ke klobouku se zužující. Bílá, pokrytá mnoha tmavě hnědými až černými malými chomáčky (šupinami), což je charakteristický znak rodu Leccinum. Prstenec chybí.

Dužnina

Bílá až bělavě krémová, na bázi třeně může být bělavě zelenkavá. U mladých exemplářů pevná, ale velmi rychle se stává houbovitou a vodnatou, zejména po dešti; třeň vláknitý, u starých exemplářů dřevnatý. Při poškození obvykle nemění barvu (někdy mírně tmavne). Při vaření černá. Chuť a vůně příjemná, slabá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědý až olivově hnědý. Výtrusy hladké, vřetenovité až eliptické, 13–20 × 4–6,5 µm (popisy uvádějí různá rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, vázaná výhradně na břízy (na Novém Zélandu na Betula pendula). Roste na zemi v listnatých a smíšených lesích a také mimo lesy: v parcích, podél cest, v blízkosti bříz vysázených mimo jejich přirozený areál.

Rozšíření. Celá severní polokoule, ve Skandinávii až do 66° severní šířky; na jižní polokouli pouze v Austrálii a na Novém Zélandu, kam byla pravděpodobně zavlečena. Hojná ve střední Evropě a v Polsku. Na polském Červeném seznamu (2006) má kategorii V (zranitelný). Není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu (v Severní Americe od června do září).

S čím se dá zaměnit?

• Tylopilus felleus (hřib žlučník) — Nejedlý, hořký. Třeň nemá chomáčky, ale zřetelnou hnědavou síťku.
• Leccinellum pseudoscabrum (kozák grabový) — Roste pouze pod habry; dužnina při poškození mění barvu z špinavě růžové na černatou.
• Leccinum variicolor (kozák barvoměnný) — Roste pod břízami na vlhčích místech; třeň s modravým nádechem.
• Leccinum holopus (kozák bílý) — Velmi bledý, na všech částech téměř bílý; na vřesovištích.
• Leccinum oxydabile — Pevnější, růžovějící dužnina a jiná stavba pokožky klobouku.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých regionech si kozák březový vysloužil lidová pojmenování jako „březovák“, „březovník“ nebo „kozička“, která odkazují na jeho výhradní vazbu na břízy či na charakteristicky šupinatý třeň.
• V České republice není zákonem chráněný a vyskytuje se velmi hojně od nížin až po horské polohy, a to nejen v lesích, ale i v městských parcích nebo podél cest.
• Při nálezu v českých lesích bývá občas zaměňován za podobného kozáka habrového, od kterého se spolehlivě pozná podle dužniny, jež na řezu zůstává bělavá a nemění barvu.