Lycoperdon perlatum

Popis

Pýchavka obecná je malá pýchavka s hruškovitým nebo kyjovitým plodovým tělem vysokým 3–7 cm, pokrytým jemnými bradavčitými ostny, které jdou snadno setřít a zanechávají na pokožce síťovaný vzor. V mládí je bílá, v dospělosti hnědne a nahoře se otevírá a uvolňuje oblak výtrusů.

Roste od léta do podzimu v lesích, křovinách, na loukách a u cest, jednotlivě nebo ve skupinách. V Polsku je velmi hojná.

Plodové tělo vždy rozřízněte podélně, protože mladé muchomůrky ve stádiu „vejce“ ji mohou připomínat. Žlutý nebo hnědý vnitřek znamená nejedlé plodové tělo.

Poznávací znaky

Klobouk

Gasteroidní druh: bez klobouku; plodové tělo kyjovité nebo hruškovité, se zaobleným nebo hrbolatým vrcholem, výška 3–10 cm, šířka 1.5–6 cm (popisy uvádějí různá rozmezí). Povrch s bradavčitými, snadno opadávajícími ostny (zrnito-ostnité, „perleťové“), které po setření zanechávají síťovité, okrouhlé jizvy. V mládí bílá, v dospělosti ochrová až hnědá a holá. Dospělé plodové tělo se na vrcholu otevírá malou pórou (ostiolem), kterou se uvolňují výtrusy.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Žádné lupeny ani rourky. Hlíza výtrusů (gleba) zaujímá horní část plodového těla: zpočátku bílá a pevná, pak žlutá, olivová a šedohnědá, nakonec práškovitá. Dolní část je subgleba, zpočátku bílá, časem světle hnědá.

Třeň

Žádný pravý třeň; plodové tělo se směrem k bázi zužuje v širokou část podobnou třeni (subglebu) s kolumelou.

Dužnina

U mladých exemplářů je gleba bílá, jednotná a pevná; s dospíváním žloutne a mění se v olivově hnědý prášek. Chuť a vůně mírná, sotva aromatická. Dužninu neidentifikovaných hub neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusná hmota olivová. Výtrusy kulovité, bezbarvé nebo bledě žluté, slabě bradavčité (ostnité), 3–4.5 µm (popisy uvádějí mírně odlišná rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof, rostoucí v lesích, křovinách, na loukách, trávnících a u cest; občas na tlejících pařezech. Jednotlivě, rozptýleně nebo ve skupinách, také v čarodějných kruzích. Kumuluje těžké kovy a selen z půdy (bioindikátor).

Rozšíření. Kosmopolitní druh, popsaný z téměř všech kontinentů, od subarktického Grónska po subalpínský Island. V Polsku velmi hojný. Není právně chráněný.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Lycoperdon nigrescens — Ostny tmavé od začátku.
• Lycoperdon excipuliforme — Větší a šedivější, ostny hvězdovité; horní část dospělého plodového těla se úplně rozpadá.
• Lycoperdon pyriforme — Žádné zřetelné ostny; roste na dřevě.
• Lycoperdon umbrinum — Ostny po setření nezanechávají jizvy, zralá gleba tmavě hnědá až nachově hnědá, báze s fialovým nádechem.
• Mladá plodová těla muchomůrek (Amanita), ve stádiu „vejce“ — Smrtelně jedovatá. Při podélném řezu jsou vidět obrysy klobouku a třeni (u pýchavky jednotný bílý vnitřek); muchomůrky obvykle nemají „perly“ ani drsný povrch.
• Scleroderma spp. (pestřec) — Podrobné rozdíly – žádná data; pestřce mají tmavý vnitřek již u mladých exemplářů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém prostředí získala pýchavka obecná přezdívky jako „čertův tabák“ nebo „babí bzdík“, což odkazuje na oblak prachových výtrusů vystřelující ze zralé plodnice po dotyku.
• Na celém území České republiky patří mezi velmi hojné druhy rostoucí od nížin až do horských poloh a nepodléhá žádné zákonné ochraně.