Mucidula mucida

Popis

Lupeny jsou bílé a daleko od sebe, zakřivený, bělavý třeň nese velký, převislý prstenec. Dužnina je tenká, měkká a bez výrazné vůně.

Roste ve shlucích na odumřelých kmenech, polenech a větvích buku, v lesích a parcích, od června do listopadu, často vysoko nad zemí. Vítr může jednotlivá plodnice srazit z korun stromů. V Polsku není příliš častá.

Je velmi nápadná: bílý, slizký klobouk, prstenec a výhradní výskyt na bukovém dřevě ztěžují záměnu s čímkoli jiným. Přesto nesbírejte ani nejezte houby, jimiž si nejste jisti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–10 cm; u mladých plodnic polokulovitý nebo silně vypuklý, pak stále plošší, nakonec rozložený s tupým hrbolem. Okraj ostrý, svraskale rýhovaný. Povrch čistě bílý nebo bělavý, slonovinové barvy, v mládí někdy světle našedlý, uprostřed často okrový a poloprůsvitný. Za mokra velmi lepkavý, slizký a hlenovitý, za sucha hedvábně matný a hladký. Pokožka klobouku je hymeniformního typu (vzpřímené, kyjovité buňky).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny bílé, široké, vyboulené, velmi řídké, přirostlé až vykrojené, někdy mírně sbíhavé.

Třeň

Výška 3–10 cm, tloušťka 3–10 mm, válcovitý, plný, houževnatý, často zakřivený. Povrch hladký, lepkavý, bělavý, nad prstencem rýhovaný, směrem k bázi hnědavý nebo našedlý a mírně šupinatý. Velký, převislý nebo rozprostřený, blanitý prstenec. Plodnice rostoucí ze spodní strany kmene mají třeň zakřivený tak, že klobouky jsou drženy vodorovně a lupeny směřují dolů.

Dužnina

Bílá; v klobouku velmi tenká a měkká, v třeni vláknitá a houževnatá. Chuť mírná, bez výrazné vůně. Při poškození nemění barvu.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy téměř kulovité až široce elipsoidní, hladké, tlustostěnné, 13–18 × 12–16 µm (popisy uvádějí mírně odlišné rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof nebo slabý parazit na dřevě, silně vázaný na buk (Fagus); roste na polenech, kmenech a spadlých větvích odumřelých buků, také na odumřelých větvích vysoko v korunách živých stromů. Na dubu zaznamenán velmi vzácně. Tvoří strobiluriny – fungicidní látky, které omezují konkurenční houby na osídleném dřevě.

Rozšíření. Evropa (severní a střední, všude, kde roste buk) a východní Asie (Japonsko, Korea, Tchaj-wan). V Polsku není příliš častá; vyskytuje se v lesích a parcích. V Polsku není druhově chráněna.

Tvorba plodnic. Plodnice rostou ve shlucích od června (podle některých popisů od konce léta) do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Jiné houby rostoucí na dřevě (např. bělavé hlívy, václavky, šupinovky) — Uvádí se, že je těžké ji zaměnit: žádná jiná lupenatá houba žijící na dřevě nemá tak čistě bílý, porcelánově lesklý, slizký klobouk s velkým převislým prstencem na třeni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se Mucidula mucida (dnes často řazená do rodu Oudemansiella) nazývá hlíva bukový nebo též slizoun bukový – obě jména odkazují na její vazbu na buk a na charakteristický slizký, lepkavý klobouk.
• V Česku roste téměř výhradně na odumřelých kmenech, pařezech a větvích buku, takže ji najdete hlavně v bukových a smíšených lesích a starších parcích, a to od nížin až po podhorské oblasti.
• Protože v bukových lesích často vyrůstá vysoko na kmenech a silných větvích, mnohdy ji houbaři zaznamenají až podle plodnic, které spadnou po větru na zem.